Slovní týrání

Ignorování urážek a s nimi souvisejícího boje o moc končí bezmocí, nenávistí a touhou po destrukci – a to u všech zúčastněných.

Jedna matka vypráví na rodičovském semináři: „Má dcera je zlá.“ Její dceři Nině je deset let a chodí do páté třídy. Otec doplňuje: „Je to náš mazlíček. Všechno pro ni děláme, myslíme jenom na ni.“

„A co je na ní špatného?“ chci vědět.

Matka si trpce stěžuje: „Je to den ode dne horší, dělá si s námi, co chce.“

Otec opět dodává: „Včera mě uhodila... Zčistajasna, jen tak, do obličeje. Podívejte.“ A ukazuje modřinu na krku.

Jeho manželka vysvětluje: „Jenom proto, že si s ní nechtěl hrát... a tak to slíznul... bum, do tváře.“ Oběť přitom předvádí gesto své dcery.

„A co jste dělali?“

„No, uklidnili jsme ji, rozmlouvali jsme s ní... a tak...“

Prohlašuji: „Vaše dcera s vámi zachází jako s hadrem!“

Nato otec spontánně doplní: „Jako s tím posledním hadrem!“

Matka pak vypráví, že to začalo už před několika lety ošklivými slovy: „Pojď sem, sráči“ nebo „Naval žrádlo, ty blbá krávo“.

„A jak jste tehdy reagovali?“

„Byla jsem vlídná a dělala jsem, že to neslyším. Myslela jsem si, že je to fáze vývoje, která zase přejde.“ Zamyslí se a pokračuje: „Říkala jsem si, že se Nina musí i v téhle fázi nějak realizovat. Z dřívějška jsem to neznala, a tak jsem si myslela, že dneska už jsou zkrátka děti takové.“

Mnohé rodiče, učitelky a vychovatelky trápí a znejišťuje slovní, ale samozřejmě i fyzické násilí vůči druhým, jehož podle jejich názoru přibývá. Do značné míry tu jde o nedostatek respektu a úcty. Vylíčená situace ukazuje další aspekty zacházení s verbálním překračováním hranic:

• Překračování hranic je často prostředkem tematizace nejasných výchovných vztahů. Děti zkoušejí metodou pokusu a omylu, kam až mohou jít, pokoušejí se dosáhnout meze únosnosti, chtějí vědět, jakou zátěž mezilidské vztahy snesou.
• Jestliže je výchovný vztah narušován verbální agresí, je třeba okamžitě jednat. Strpět osobní urážky znamená podporovat je. Ignorovat, dělat, že neslyším, to může být funkčním pedagogickým prostředkem při zacházení s překračováním hranic formou hry. V případě osobních urážek a ponižování ovšem ignorování působí jako lhostejnost a jako výzva k pokračování.
• Z teoretických výzkumů vyplývá, že člověk je schopen zranit, zničit a zabít jiného člověka tehdy, když je oběť před činem zneuctěna.

Jestliže vychovatel proti zneucťujícím slovům a ponižování nevystoupí a neučiní jim přítrž, pak tím – a jistě to není jeho záměrem – přispívá k zesílení agrese vůči věcem i osobám. Umožňuje tím dítěti bezmeznou realizaci jeho ničivých popudů slovem i činem. Nechtěně tím přispívá ke snížení úcty vůči vlastní osobě.

Ukázka je z knihy Rodiče určují hranice, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.