U nás

U nás s tímhle máme problémy trochu taky. Oba jsme měli zkušenosti z dětství které jsme se rozhodli aspoň částečně (já úplně) znegovat.

Oba jsme vnitřně nastavení spíš do polohy "nastavit druhou tvář", "nehájit sám sebe", "láskyplná autorita je od toho aby sloužila", "povinnosti vše vydržet" a "neodporovat zlu násilím". Zpočátku jsme se snažili problém řešit křížově (nikdo nechrání sám sebe, chrání ho ten druhý), ale na to jsem příliš málo často doma a manželka moc unavená.Ale aspoň nějaké limity to udělalo.

Ale stejně je to boj.

Co se týče vlastnictví a jeho ochrany máme fakt problém s dětmi:
- žena vyrůstala v sourozeneckém polokomunismu - převážná většina věcí společných, který ale fungoval (měli se hodně rádi)...
- bydlíme v 1+1 se dvěma dětmi, hračky i všechno přetéká, nemá svoje místa atd. - děti sice mají svoje koutky s bordelem v pokoji, ale moc to nefunguje
- nikdo nemá sil to věčně rozsuzovat (2 spory do 5 minut), několik let jsem plánoval, že v modeláři koupím 2 barvičky a hračky otečkuju, ale prostě na to není čas (hyperaktivní syn a živá dcera)
- hračky jsou dneska fakt blbý - daleko víc děti baví hrát si s našima věcma...
-