Re: Pojď sem, ty sráči -

No jo, Zuzi, ale tomu dítěti musíš přece dopředu říct (v těch dvou, třech letech, když to dělá schválně, anebo dřív, byť to jsou "jen" pokusy), že se s hračkou musí slušně zacházet, jinak se rozbije. Když ji pak rozbije, tak můžeš pokrčit rameny a komentovat ve smyslu "hračka není, novou mít nebudeš". Bez toho upozornění předem přece dítě nepozná, co se s tou hračkou děje (v tak malém věku, pochopitelně). A myslím si, že i když dítě něco vlastní, že by se mělo lehce, nenásilně a taktně vést k tomu, jak se s věcí zachází, resp. NEZACHÁZÍ. Je to možná něco podobného jako kapesné. Taky nenechám syna koupit si za kapesné úplně jakoukoliv blbost - a snažím se nenásilně ho navést na to, aby si je utratil za něco, z čeho bude mít skutečně radost a z čeho se bude těšit delší dobu. (Teď si vybral vytoužený autoatlas:-)))
M.