No, nevím...

...Já jsem asi naivní, ale mě to přijde hodně nepravděpodobné, že by se takto chovalo desetileté /ba ani jinak staré/ dítě...Nepředstavitelné, nepřijatelné a nevím ještě jaké.
Nedovedu si tu situaci ani představit - je to příliš "tragikomická" představa. Představuju si to - a nějak mi to nejde. Dítě takhle osloví rodiče a matka to omlouvá etapou vývoje? Nevím. Nějak mě to nesedí - prostě tomu nevěřím.
Jinak souhlasím se Šáry - jako ostatně vždy /pokud mohu posoudit z toho ,co jsem kdy od ní četla/ - Hranice - určovat hranice musí rodič - od toho tu -mimo jiné- my rodiče jsme. A vím, že děti jsou rády, když ty hranice mají - podvědomě určitě. Rády mají jasno, rády vědí jak na to... Ty hranice musí být rozumné - a to je právě kolikrát na tom to nejtěžší - ty hranice vymezit co nejlépe - aby z výchovy nebyl dril, ale ani anarchie...