S rodiči do Kristových let

Rozdíly mezi věkem, v němž mladí opouští domácnosti rodičů a začínají žít samostatně, jsou mezi evropskými zeměmi obrovské. Průměrně stráví děti v Unii ve společné domácnosti s rodiči 26,1 roku. V České republice zůstávají mladí se svými rodiči průměrně do věku 26,7 roku.

Nejdříve odchází z domova mladí v severských zemích, ve Švédsku průměrně dokonce dříve než ve 20 letech. Mladí Dánové a Dánky se osamostatňují v 21 letech a Finové zůstávají s rodiči o necelý rok déle. Před 25. rokem odchází od rodičů také mladí v Nizozemsku (23,5 let), Francii (23,6), Německu (23,9), Velké Británii (24,1) a v Belgii (24,9). Ze zemí bývalého východního bloku se tak děje pouze v Estonsku (24,3) a Lotyšsku (24,5).

V České republice zůstávají mladí se svými rodiči průměrně do 26,7 let. Společnou domácnost s rodiči sdílí nejdéle mladí v zemích jižní Evropy: ve Španělsku, Řecku, Portugalsku a i v Itálii odchází z domova až mezi 29. a 30. narozeninami. I po oslavení 30. narozenin bydlí mladí s rodiči na Maltě (30,1) a na Slovensku (30,7). Vůbec nejpozději se osamostatňují mladí v Chorvatsku, kdy domácnost rodičů opouští průměrně ve věku 31,9 roku.

Dcery opouštějí dům dříve

Ve všech zemích EU28 odchází dcery z domova dříve než synové. Mladé ženy se osamostatňují průměrně v 25,0 letech, muži o 2,2 roku později, tedy v 27,2 letech. Největší rozdíly jsou registrovány v Bulharsku, kde ženy zakládají vlastní domácnost v 26,8 letech, muži až ve věku 31,3 let. Podobně velké rozdíly jsou v Rumunsku (26,2 roku u žen, 30,7 roku u mužů) a v Chorvatsku, kde děti opouští rodiče průměrně až po dosažení 30 let, dcery v 30,2 letech, synové dokonce až v 33,7. V severských zemích, v nichž se děti osamostatňují brzy, jsou rozdíly mezi pohlavími malé, např. ve Švédsku jsou to necelé čtyři měsíce.

Děti žijí v necelé třetině všech evropských domácností

Podle posledních údajů Eurostatu je pouze pětina domácností tvořena dvojicí dospělých a aspoň jedním dítětem. Zhruba každou dvacátou domácnost představuje jeden rodič s dítětem či dětmi. Jen v necelých 6 % žijí pak dohromady děti, rodiče a prarodiče.

V roce 2014 žilo v zemích EU28 o téměř 10 mil. dětí mladších 15 let méně ve srovnání s rokem 1994. Zastoupení dětí na celkové populaci se v tomto období snížilo ve všech členských zemích s výjimkou Dánska. Největší úbytek zaznamenal Kypr, kde v roce 1994 tvořila dětská složka populace více než čtvrtinu (25,2 %) a o dvě desítky let později to bylo již jen 16,3 %. Jen o něco menší pokles zastoupení dětí mladších 15 let na celkové populaci zaznamenali statistici v Polsku, na Slovensku a na Maltě.

Nejmladší obyvatelstvo má Irsko

Měřeno podílem dětské složky populace má ze všech zemí EU28 nejmladší obyvatelstvo Irsko. V této ostrovní zemi v roce 2014 bylo 22 % obyvatel mladších 15 let. Se značným odstupem pak následovaly Francie (18,6 % mladších 15 let) a Velká Británie (17,6 %). Unijní průměr byl 15,6 % a Česká republika se již pohybovala pod touto hodnotou, když z celkové populace pouze 15,0 % obyvatel ještě neoslavilo své 15. narozeniny. Relativně nejnižší podíl dětí žil v roce 2014 v Německu, kde představovaly pouze 13,1 % celkové populace.

Zastoupení dětí v populaci jednotlivých evropských zemí neovlivňuje pouze tamní věková struktura nebo struktura a úroveň plodnosti žen, svou roli hraje také migrace. Mezi dětmi, které žijí v Lucembursku, se téměř každé páté v této zemi nenarodilo, přičemž více než čtvrtina z nich (5,5 % ze všech mladších 15 let) se nenarodila ani v jiném státě Unie. Z dětí žijících v Řecku je relativně nejvíce těch, které se narodily mimo státy EU (5,9 %), ale jen málo těch, které se do této země přistěhovaly z jiného státu Unie (1,3 %).

V České republice a v Polsku jsou dětské populace národnostně homogenní, mezi dětmi je pouze necelé jedno procento narozených v cizině.

Autor: Eva Kačerová, odbor vnější komunikace