Jak uvést dceru do ženství

Proměna dívky v ženu bývala v minulosti důležitým okamžikem jak pro ni samotnou, tak pro celé společenství.

V dnešní době je tento zvyk téměř zapomenut, některé matky se jej však pokoušejí znovuobnovit: pro své dcery připravují rituál menarché, první menstruace.

Ve starověkých a domorodých kulturách bývalo pravidlem přijetí mladého člověka do kolektivu dospělých prostřednictvím iniciačního rituálu, který měl zprostředkovat přechod z dětství a mládí do dospělosti.

U chlapců byl rituál přechodu do dospělosti spojen se zkouškou odvahy, síly, nezávislosti a samostatného důmyslného řešení úkolu. Tak, aby se chlapec stal sebevědomým mužem ochraňujícím život - ženy, děti, komunitu i životní prostředí. U dívek šlo o objevení vlastní posvátné ženské energie, jejímž prostřednictvím je udržován veškerý život. Šlo o to, aby dívka zakořenila ve své ženské sebeúctě, ve vědomí svého spojení s hlubší moudrostí přírody a vesmíru. Nemusí si nic dokazovat, nemusí lačnit po vnějších Chceme-li svým dcerám připravit lepší osud, je na místě, abychom si svá zranění otevřeně přiznaly a na prvním místě léčily sebe, tvrdí Američanka DeAnna Le´am, zakladatelka organizace Rudý měsíc. Její svépomocné skupiny se zaměřují na vzájemné sbližování žen a dívek napříč kulturami, na podporu ženské spirituality a provádění obřadů.

DeAnna Le´am považuje za samozřejmé, že rituál menarché udělá matka nejprve sobě, resp. dívce, kterou kdysi byla a kterou do ženského kruhu nikdo nepřivítal. Ideální je, když se uskuteční v ženském kruhu přítelkyň, jimž žena důvěřuje. Mimořádným zážitkem podle DeAnny Le´am je, když pozvání přijme její matka, a má sílu bez pocitů viny přijmout skutečnost, že nedala - ani nemohla dát - své dceři kdysi to, co by byla potřebovala.

Všechny máme naštěstí možnost svůj náhled změnit. Teprve po sebepřijetí jsme jako matky schopné uvést do ženství své dcery a přijímat je na proměněné partnerské (a nikoliv už rodičovské) úrovni.

Příprava na rituál

Matky si všímají, že se dceřina první menstruace blíží. Vnitřní hormonální systém spustil proměnu dívčího těla. Dívka si uvědomuje, že nabývá ženských tvarů. Stává se ženou, schopnou počít a porodit dítě. V našem kulturním okruhu menarché naštěstí není signálem k provdání dívky ani k zahájení sexuálního života. Rané těhotenství a porod považujeme naopak za nebezpečné. Toto období pro nás znamená teprve zahájení zrání dívky a hledání její ženské identity.

Existuje mnoho způsobů, kterými se dívka může připravovat na vstup do ženství a učit se přebírat odpovědnost za vlastní život. Svoje pocity z vlastní tělesné i duševní proměny může vyjadřovat vedením deníku nebo uměleckou tvořivostí. Kontakt s přírodou a jejími silami podpoří, když např. pečuje o zahradu, ale i přespáním v lese nebo rozjímavým pobytem na oblíbeném místě.

Pěkným symbolem je předání oblíbeného předmětu (hračky) z dětství mladší kamarádce či sestře s tím, že se s věcí náležitě rozloučí a nové majitelce popíše, co pro ni předmět znamenal.

Svoji počínající zralost může dívka prokázat např. tím, že "vrátí zpátky" pomoc a péči těm, kdo pro ni v dětství hodně udělali (třeba prarodičům). Uvařit jim jídlo, uklidit dům či zahradu, ale také připravit a sehrát divadelní představení. V této době také vědomě hledá ženské vzory a posuzuje a hodnotí ty, které jsou předkládány společností.

Období přípravy vyžaduje podporu blízké dospělé ženy, matky, příbuzné či jiné ženy-důvěrnice, která dívku plně respektuje, vnímá její osobitost a jemně reaguje i na její případné obavy.

Jak rituál vypadá?

Podoba vlastního rituálu není nijak "předepsána", záleží na představě a vkusu té, která ho připravuje, tedy matky. Předem by však dceři měla jeho průběh navrhnout a ta by s ním měla souhlasit. Stejně tak by měla rozhodnout o tom, kdo bude rituálu přítomen, aby se cítila bezpečně a příjemně. Častou chybou je, když matka rituál připravuje de facto sama sobě a dcera se v něm pak necítí svobodně.

Začátkem rituálu může být hudba, píseň, modlitba, přivítání, představení se. Silným zážitkem je představení ženské linie rodu, např.: "Jsem Tereza, dcera Věry, vnučka Marie a Věry, pravnučka Pavly, Františky, Marie a Marie…"

Vhodné je přírodní prostředí. Samotný rituál může obsahovat vyprávění příběhů první menarché přítomných žen, přání dívce, sdílení pocitů, co pro přítomné znamená být ženou.

Dobré je začlenit loučení se starými rolemi (dětství) a nepotřebnými částmi sebe sama.

Tyto rituály nám připomínají proměnlivost našich životů a možnost růstu v každém okamžiku. Lze např. napsat tyto překonané, nepotřebné aspekty na papírek a společně je spálit, nebo je pojmenovat a symbolicky smýt v míse s vodou. Důležité je pevné vnitřní rozhodnutí se s nimi rozloučit a s odvahou vstoupit do nové role. Po tomto uvědomění si dívka může stoupnout do středu kruhu a přijmout požehnání ostatních žen.

Lze použít vůně, oleje, barvy na tělo.

Působivým obřadem je také práce se zrcadlem, kdy dívka nahlíží sama na sebe, vidí se novýma očima a tuto novou podobu slovy potvrzuje a s láskou přijímá. Příroda může poskytnout možnost fyzického "přechodu", např. projití soutěskou, chvilka osamělé meditace v temnějším prostoru, připravené putování lesem se zastávkami v podobě dárečků či dopisů s moudrými radami. Závěr rituálu by měl být v duchu radosti a vítání do nové identity, může se zpívat, tančit, jíst dobré jídlo. Patří se i nadělit drobné dárky, za vše s pokorou poděkovat.

Výše popsaná podoba obřadu pouze naznačuje možnosti, vlastním iniciativám se meze nekladou. Každý z nich navazuje na zapomenutou tradici a vytváří nový kulturní vzor v zájmu ozdravění našich srdcí, rodinných vztahů a tím i celé společnosti.

Zkušenosti matky, která pro svoji dceru rituál menarché připravila:

"Je to zvláštní, krásný pocit pozorovat své dcery od prvního okamžiku jejich narození do fyzického vyzrání. Na formování ženství mé dcery měly dle mého názoru největší vliv tyto momenty: stálá blízkost přírody, svět pohádek a jejich moudrosti, zdravé stravování, výběr hraček (vycházeli jsme z waldorfské filosofie), vztahy v rámci celé rodiny a konečně moje snaha citlivě odpovědět na všechny její otázky. Důvěra mezi matkou a dcerou v období "očekávání" je velmi důležitá, také aby bylo předáno vědomí, že každá pravidelná menstruace je zdravý projev každé ženy. Při samotné oslavě působila dcera v bílých šatech a s rozpuštěnými vlasy opravdu krásně a něžně. Mne osobně silně zasáhl moment, kdy při rituálu vstupovala do soutěsky mezi skály se svými tajnými přáními. Měla jsem pocit, že vstupuje do nitra Přírody, Matky Země.
Mgr. Terezie Dubinová, PhD. je kulturoložka a hebraistka, v současné době pracuje jako lektorka seminářů a správkyně synagogy v Turnově. Je vdaná, má dvě dcery. Plnou verzi článku lze nalézt na www.oheladom.cz

Podělte se s námi o svůj příběh!

Vzpomínáte, jak jste prožily svou první menstruaci nebo jak jste při ní doprovázely své dcery? Napište nám o tom.