Straight edge aneb Nekuř, nepij, nefetuj!

Prázdniny jsou v plném proudu, a tak jsem se rozhodl, že nebudu čtenáře výjimečně zatěžovat žádným ze školních témat, i když u školáků přeci jen tak trochu zůstaneme. Letní měsíce jsou totiž pro děti nejen dobou odpočinku od školních povinností, obdobím dobrodružných výprav, nových známostí, někdy také prvních platonických či reálnějších lásek, ale v mnohých případech také obdobím, kdy se poprvé pořádně opijí, kdy poprvé okusí, jak chutná nebo spíše nechutná cigareta či si poprvé, řečeno slovníkem teenagerů, ´zahulí trávu´. Zásadní otázka však zní: "je opravdu nutné, aby se děti a dospívající nalévali alkoholem či kouřili cigarety k tomu, aby se cítili cool a součástí nějaké skupiny?"

Někdo už si to možná až tak živě nepamatuje, ale asi většina z nás si v životě prošla obdobím hledání své vlastní identity, touhou někam se zařadit, utvářením svých zásad, životního stylu, jinak a vznešeněji řečeno životní filozofie a hodnotové orientace. Fáze hledání a zkoušení je typická logicky především pro dospívání, nicméně bylo by hodně naivní si myslet, že dovršením formální či skutečné plnoletosti veškeré hledání a tříbení svých postojů a náhledu na svět kolem nás končí.

Subkultury známé i neznámé

Přiznám se, že jsem se, na rozdíl například od spolužáků a kamarádů skejťáků či rockerů, nikdy s žádnou subkulturou úplně neidentifikoval a ani v době dospívání jsem se nechtěl nechat kamkoliv zaškatulkovat. To ale neznamená, že by mě různé směry, vlivy a názory vycházející právě z rozličných sociálních hnutí neovlivňovaly. V této souvislosti mi ale přijde velká škoda, že o těch dle mého nejzajímavějších a nejinspirativnějších subkulturách a životních stylech se v širší veřejnosti prakticky neví. Proto možná nebude úplně od věci pokusit se to alespoň nepatrně napravit a jeden z těch všeobecně méně známých, ale o to více zajímavých stylů, si představit. Mám totiž dojem, že u značné části lidí naskočí při vyřčení hesla "subkultura" nejčastěji asociace pankáče, anarchisty, squattera nebo třeba skinheada, z dřívějších dob například fenomén hippies. Ti informovanější možná zaslechli něco o stylech emo, hipster, gothic, scene, geek, apod. Pak je zde další možnost, kdy se někteří z rodičů o existenci a především vnějších znacích daného stylu mohou dozvědět zcela názorně a někdy i celkem necitlivě, a to při první vizuální konfrontaci s novou image svého potomka, který se právě rozhodl některý z pestré škály stylů vzít za svůj.

Kdopak z vás ale někdy slyšel o subkultuře straight edge? Přitom tento styl vznikl již začátkem 80. let v USA a překlady jeho názvu do češtiny jsou, jak už to tak bývá, pestré a různě šroubované, namátkou: ´rovná hrana´, ´čistý štít´, ´jasný cíl´, … Vyznavači tohoto životního stylu odmítají jakékoliv drogy (alkohol, cigarety, nelegální drogy), promiskuitní život, všechny formy násilí, rasismu a diskriminace a jako neméně důležitá je zásada mít nějaký životní cíl a sen, ať už v jakékoliv oblasti, za kterým by člověk měl jít. Postoj k ostatním lidem by bylo možno chrakterizovat třeba následovně: "já chci žít zdravě a jít za svými cíli, ale pokud ty si chceš ničit zdraví a nemáš žádný sen, je to jen tvoje věc a určitě to není důvod, abych se s tebou nebavil nebo ti to rozmlouval."

Bav se i bez alkoholu a drog!

Symbolem této subkultury se stalo písmeno "X". Proč právě "iks"? V USA se, jak známo, může podávat alkohol lidem až od jejich 21 let. I mladší lidé mohou být vpuštěni do baru, nicméně u vstupu jsou fixou označeni právě písmenem "x" na ruku tak, aby barmani věděli, že se jedná o mladistvého, kterému nesmí nalít žádný alkoholický nápoj. Se subkulturami obecně je většinou také spojován jistý styl hudby. V případě straight edge je to především hard-core, ale rozhodně to není tak, že kdo chce vyznávat tuto životní filozofii, musí se mu líbit zrovna jmenovaný styl hudby. Postupem doby se na straight edge filozofii spíše okrajově nabalily i radikálnější tendence jako vegeteriánství, environmentální přesah, odmítání léků či dokonce nepití čaje, nicméně jádro a původní smysl vyznávaného životního stylu je přeci jen někde trochu jinde.

Zdroj: Common Wiki

Inspirace nejen pro věrné vyznavače

V čem mi přijde právě tato subkultura zajímavá? Například v tom, že v dnešní době, kdy neustále slýchám, nejen od učitelů (ale od těch asi nejvíce), že dnešní mladí lidé nemají žádný cíl, o nic se nesnaží a nemají o nic zájem, straight edge zdůrazňuje, že je potřeba pro lepší život mít nějaký ten sen či metu a je úplně jedno, čeho se týká. Pro někoho je to úspěch ve sportu, pro jiného vystudování vysněného oboru, pro někoho dalšího třeba velká rodina a prožití harmonického, naplněného života. Mnohé jiné subkultury naproti tomu nabízejí spíše útěk od reality, mnohdy destrukci než pozitivní přístup, někdy až apatii. Dalším důvodem, proč si straight edge zaslouží pozornost, je skutečnost, že v české společnosti je zakořeněna možná až přehnaná tolerance k drogám, hlavně těm legálním.

Přiznám se, že sám zapřísáhlým abstinentem nejsem, nicméně když občas vidím lidi soutěžící v tom, kdo toho víc vypije, desetileté děti s cigaretou v puse připadající si jako největší frajeři nebo když médii obíhají zprávy o tom, jak podnapilí a zdrogovaní řidiči způsobují nehody s tragickými následky, vždycky si říkám, že velkorysost a tolerance naší společnosti v této oblasti rozhodně není namístě a je třeba si také přiznat, že oproti vyspělejším evropským zemím jsme ve svém nezdravě tolerantním přístupu k alkoholu a cigaretám skutečnými exoty v ne zrovna lichotivém slova smyslu. Straight edge je založený mimo jiné také na přesvědčení, že se lze skutečně a plnohodnotně bavit i bez toho, aniž by si člověk ničil své zdraví. Nabourává tak stereotypní představy mnohých lidí, že bez skleničky v ruce a cigarety v puse to zkrátka nejde, anebo jde, ale není to ono.

Pokud jde o mě, myslím, že i nadále si občas nějaké to dobře vychlazené pivo, bylinný likér nejmenované značky či alkoholický koktejl dám (ostatními drogami jsem ale zcela nepolíben), i tak je však z mého pohledu straight edge životním stylem, ze kterého si mohou vzít celou řadu inspirativních prvků i ti, kteří se jím z nejrůznějších důvodů nechtějí nebo třeba nemají vůli řídit úplně a určitě si zaslouží, aby se dostal do širšího povědomí především mladých lidí, dětí a jejich rodičů.