Přidat názor k článku Nemocnice, personál, právo na informace - jak to vidím já

Já teda nejsem na to expert. Ale když syn musel zůstat v dětské nemocnici, zeptali se nás, zda tam bude s ním maminka či tatínek. Tyto pokoje byly o patro výš a děti s tatínky a maminkami nebyly namíchané. My se ale potřebovali u syna střídat. Tak jsme to vyřešili tím, že nám dali normální pokoj, ale bez postele pro nás jako rodiče. Ale zase tam nedali jiné dítě. A pak jsme tam chodili různé na vystřídání. To nám vyhovovalo. Jen jednou tam byl problém. Občas tam syn zůstával i sám a já si výslovně nepřála, aby mu dělali jakékoli vyšetření bez naší přítomnosti. Toto bylo respektováno. Jednou se ale stalo, že jsme se s manželem střídali u hlavního vchodu, protože já sotva stíhala odchod z práce a on mastil do své práce a nestihli jsme si vyměnit informace. Věděla jsem, že byl s manželem na vyšetření, ale nevěděla jsem tím pádem výsledek. Tak jsem se ptala sestry. Ta mě nevybíravě odbyla s tím, že jsem tam měla přijít dřív a že mi nic neřekne. No nic, nechala jsem si zavolat ošetřujícího lékaře a bylo po problému. Jen sestra už se mnou nepromluvila, byla uražená.