Přidat názor k článku Slovní týrání

Jdu ke řvounkovi, ještě zajdu...
Hranice-na dlouhý povídání, prostě to, kam až může, pro někoho by byl možná benevolentní, pro někoho přísné, vytyčila jsem je já, takže prostě takové, které jsem já považovala za vhodné....
Rozhodně to byly základní vzorce tzv. normálního chování: mýt se, slušně jíst, oblíkat se, uklízet hračky-to se moc pravda nevedlo-, nemluvit sprostě, ani nepoužívat hrubý výrazy, nikoho nemlátit, neplivat, rozdělovat se....no prostě základ...a pak jsem si k tomu přidávala to co pro mě bylo méně podstatné...
Řekla bych, že jsem se někdy cítila hodně neúspěšně, ale David dokáže bejt i hodně příjemnej, slušnej a v porovnání s ostatními dětmi jeho věku je velmi samostatnej, což mě těší..