Přidat názor k článku Nemocnice, personál, právo na informace - jak to vidím já

Letos jsem stravila pouhe tri dny s mou ctyrletou dcerou v Kladenske nemocnici.
Měli jsme svuj pokoj, kdykoli někdo chtěl vstoupit zaklepal.
Většinu péče o malou jsem mohla obstaravat pokud jsem chtela ja (chtěla jsem), doprovázela jsem ji na všechna vyšetření nebo u toho byla přítomna.
Prostě pohoda, po přijmu také nebyl pro nás hned pokoj, ale několik hodin u jejího lůžka šlo vydržet. Navíc malá je statečná holčička a hodně milá, takže bývá oblíbená u personálu. Se svým synem bych to absolvovat nechtěla.
Pokud nad tím tak přemýšlím, docela jsem si tam i odpočinula. Lékařská dokumentace nám ležela přímo v pokoji, byla tam diagnóza, medikace a kolonky na zapisování teploty, jídla, pití a stolice. Všechno jsem v klidu měřila a zapisovala já. Lékařka vše zapisovala přímo do této dokumentace (originál byl v počítači), takže i informovanost dobrá.