Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Ani se nedivím,že jste z toho smutná.Taky mám takovou,,dobrou kamarádku".Když jsem přšla o mimi,tak ji vůbec nezajímalo jak mi je a jestli něco nepotřebuji,jen mi řekla-tak budete mít další,no.Po pár týdnech otěhotněla a stále mě volala jak je ji špatně.Snažila jsem se ji uklidnit,že to brzy přejde.Když nevolnosti ustaly,tak mi volala jak mimi kope,jaký má kočárek a věci pro malé.Moc dobře věděla,že jak vidím kočárek,nebo těhotnou brečím.Pokaždé,když mi zavolala jsem se cítila strašně a přepadl mě hrozný smutek.Nechápu,že ji nedošlo jak mě tím věčným telefonováním ubližuje.
Když se ji chlapec narodil,jela jsem se na něj podívat.Byl nádherný.Ríkala jsem si,že se snad toho vytouženého miminka taky dočkám.Po pár dnech jsem zjistila,že jsem těhotná.Měla jsem hroznou radost,ale kamarádce jsem nic neřekla.Viděli jsme se až když jsem byla na konci 5 měsíce.Vůbec si mého bříška nevšimla.Až její manžel mi povídal,že jsem nějak stloustla-To se pak divila,že jsem ji nic neřekla,když jsme kamarádky.

Možná je vaše švagrová stejná jako ta moje kamarádka-taky ji nenapadlo jak hrozně vám ubližuje.Musíte ji odpustit,nic jiného nejde dělat.Kdo nestratil dítě-i když nenarozené-nepochopí.