Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Dobry den. Velmi me mrzi, co jste si museli prozit a dekuji, ze jste se o tuto bolest podelili. My jsme pred mesicem prisli o miminko v 8tt. Jelikoz prvni tehotenstvi probihalo naprosto bez komplikaci a zacatek druheho taktez, byla jsem naprosto v soku, ze se neco takoveho stalo. Navic se vse stalo doma, je to strasne potratit na toalete a splachnout vytouzene miminko!Nase Esterka potrebuje ve svem veku moji plnou pozornost,takze jsem si ztratu naseho miminka nemohla ani oplakat a tak se s tim porad nemohu vyrovnat. Oba jsme s manzelem z Moravy, ale zijeme v Praze, uplne bez pribuznych a pratel jako safranu, o to je vse tezsi. Kdyz jsem ale cetla co se stalo s Lukaskem, pochopila jsem, ze muzeme byt stastni, ze jsme prozili jen tak malou bolest. O to spis, ze Esterce jeste u me v brisku nasli srdecni vadu a strasili nas, ze ji budou muset operovat a nakonec se narodila jen s malou a temer bezvyznamnou vadou, ktera se casem sama rustem upravila (nedorostle prepazky mezi sinemi i komorami). Ja jsem vdycky vedela, ze zdrave a zive detatko je obrovsky dar (kdyz mi bylo 16 narodila se mi sestra a za 14 dnu umrela), ale ted, kdyz se takova ztrata dotkla i me uz dokazu pochopit i tu bolest a prazdnotu. Ale s Bohem jsem trosku na stiru. Jako konvertita a silne emotivni clovek prozivam trochu krizi viry a vlastne ted tak trochu nevim, jestli verim nebo neverim. Nechavam tomu volny prubeh, venuju se naplno sve milovane Esterce a manzelovi a verim, ze bude lip!
Velice vas obdivuji, ze jste tak optimisticti, a ze je vase vira tak pevna. Na podzim si taky zkusime zavolat na miminko a budeme na vas moc myslet, at si taky jedno (nebo dve?) privolate.
Daniela, Marcel a Esterka