Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Monty, Libiku, já vás neznám, takže opravdu nevím, zda kouříte jednu za druhou či ne. Říkáte že ne a já nemám důvod tomu nevěřit.
Já nějak neměla potřebu kouřit, takže jsem nekouřila, tak asi ani nepochopím. Pravda ale je, že vždy mě zajímalo, když někdo přestal kouřit, tak proč. Nikdy mi ještě nikdo neřekl - přestal jsem a nevím proč. Byly různé důvody - viděl jsem svůj rtg plic, už jsem se ráno nemohl poslouchat, jak chrchlám, vadilo mi, že neustále smrdím cigaretovým kouřem, i když se převleču, nechci, aby mě viděli děti kouřit, apod. Co slyším opravdu často - kouření je fakt hnusný zlozvyk a to by bylo, abych se toho nezbavil/a/.
Libiku, vím, že kuřáci jsou stejní lidé jako nekuřáci, takže jsem nemusela hledat kamarády a kamarádky podle toho, jestli kouří či nekouří. Mezi svými kamarády mám hodně odnaučených kuřáků a nepřestali kvůli mě, ale kvůli některému z výše uvedených důvodů.
Jen se to nějak vykrystalizovalo, ale lidé, se kterými trávím svůj čas, prostě nekouří.