Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Milá Ivo,

poslední odstavec v Tvém příspěvku mě docela zaujal. Jak se
to dělalo dřív, když bylo v chalupě několik generací. To je jednoduché. Protože babičky musely být s vnoučaty pohromadě neustále, uvědomily si, že když je budou rozmazlovat, nebudou mít chvíli klidu (to není osočování babiček - prostě když si můžu dítě "půjčit" a potom "vrátit", tak je mi jedno, jak se bude chovat doma). Moje sestřenice žije pod jednou střechou se svou matkou (pochopitelně s manželem) a dvěma kluky. "Raubíří" jsou opravdu hodně divocí a ten starší hodně vzdorovitý. Rozmazlování, které se konalo na nás, jako na kmotřencích, u těch kluků vůbec nepřipadá v úvahu. Babička je sice nosí a dovolí jim kramařit v šuplatech, ale ví, kde jsou meze. Pokud babička v domácnosti žije, uvědomí si, jak je dítě nezvladatelné, když se mu všechno dovolí.
Chování k dítěti, které mám "na chvíli" je jiné, než když s ním jsem neustále. I synovec, když k nám přijede ví, že si může dovolit hodně jenom na začátku. Potom průběžně jak se jeho pobyt u nás prodlužuje chápe, že scény mu nepomůžou (měl bych mluvit v minulém čase - už je mu skoro deset) a že se musí "aklimatizovat".
Dřív byly babičky se snachami a dcerami pod jednou střechou - a uvědomily si, že pokud budou dítě rozmazlovat, škodí samy sobě.