Mílá Markéto,je mi opravdu moc líto,že se tak trápíte.Když někdo něco takového nezažije,tak to nepochopí.Nikdy bych nikomu ani tohle nepřála.
Jsou prostě lidé kterýma nic neotřese.
Já jsem se v neděli dozvěděla,že má sestřenice prišla o miminko na začátku 9.měsíce.Holčička se ji v bříšku uškrtila na pupeční šnůře.Nemohla jsem tomu uvěřit a brečím i ted,když to píšu.Vím,že se malá měla jmenovat Adélka a kdybych měla ještě třeba 5 dětí,nikdy bych to jméno nedala.
Vlastně,když o tom ted přemýšlím,tak se mi stalo něco podobného.Rok po tom co jsme přišli o malého se manželově sestřenici narodil kluk a dali mu jméno Davídek-to jsme měli taky vybrané.Vím,že jsem ji to jednou taky říkala.My se ale vidíme jednou do roka,ale je pravda,že když jsem se to dozvěděla,tak mě to udivilo.
Mimochodem,ted máme už dvouletého syna a jmenuje se taky Davídek.To jméno se mi líbilo už od základní školy.Malému o kterého jsem přišla jsme ještě jménem neříkali,ale Davídkovi uz skoro od začátku.Manžel totiž od tvrdil,že to bude kluk.
Když vás to tak bolí,bude opravdu lepší se s nimi moc nevidět.Cas dokáže zázraky.Až budete mít miminko,tak zapomenete.Mějte se moc a moc dobře.Denissa.
Předchozí