Přidat názor k článku Svatbit či nesvatbit?

Sisinko,

promiň, ale tchýně do tohohle NEMÁ CO KECAT. Je to věc mezi Tebou a Tvým mužem. Pokud on ustoupil mámě, protože mu vyhrožovala, že jinak nepřijde na svatbu, tak udělal chybu. Pokud Ty jsi udělala něco, s čím jsi bytostně nesouhlasila, jenom proto, aby on mohl ustoupit mámě a ona na tu svatbu šla, tak to byla taky chyba. Stejně, jak píšeš, jsou vztahy mezi vámi na bodu mrazu, takže jsi v podstatě udělala dost zásadní změnu ve svém životě kvůli člověku, který Tě nemá rád a kvůli tomu tě nezačal mít radši.

Jméno je otázka DOHODY mezi vámi dvěma. Už jsme s manželem mockrát probírali věci, na které jsme měli odlišný názor, a někdy to bylo prostě 50 - 50, a museli jsme si obrazně "hodit korunou". Mockrát jsem v tomhle ustoupila, mockrát ustoupil on, ale nikdy jsem z toho neměla pocit, že bych dělala něco proti své vůli, protože jsme si oba dali najevo, že nepovažujeme svůj názor za nadřazený názoru toho druhého, ale že je prostě potřeba vybrat jen jednu možnost. A pokud si vzpomínám, nikdy nepadly žádné "vydírací" argumenty.

Osobně si myslím, že i to "dítě patří k mámě" je Tvůj subjektivní argument, který nemá žádnou větší váhu než to, že Ty to tak chceš. Když teď pomineme jeho mámu, tak pokud on zas má pocit, že "on to tak nechce" tak je to přesně ta patová situace 50 na 50, ve které nemá a nemůže mít nikdo navrch, prostě se musíte dohodnout.

A myslím si, že příjmení je natolik osobní věc, že do toho, jak se budu jmenovat JÁ, mě nikdo nemá co nutit, ani ten partner. Ani já jeho, samozřejmě. Když se neshodnete, tak si můžeš nechat vlastní jméno nebo si nechat vlastní a přibrat si k němu partnerovo. O příjmení dětí se ale musíte už při svatbě dohodnout, takže TAM dochází na lámání chleba.

Osobně si myslím, že nejde ani tak o to jméno, jako o předznamenání řešení sporů ve vašem dalším vztahu. Pokud nebudete respektovat jeden druhého (a všimni si, že říkám JEDEN DRUHÉHO, ne jen žena muže nebo muž ženu), neuvědomíte si, že ve většině věcí mají vaše názory stejnou váhu a nelze toho druhého nutit, aby ustoupil, jen proto, že já ten svůj důvod POVAŽUJI za lepší (většinou všichni považujeme své důvody za lepší ;o)), a neustupovat mu na základě stejného argumentu, tak se řítíte do průseru. Ne hned, takovéhle věci se kumulují a pak vybublají třeba za pár let v momentě, kdy se to nejmíň hodí. A pokud si ještě necháte do soukromých věcí kafrat někoho třetího, je to cesta do pekel.