Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Ahojky ,

s malou cvičíme teď už jen 2x denně , ale zpočátku jsme museli 4x.Napřed jsem z toho byla dost nešťastná , ale člověk si zvykne takřka na všechno a teď už je to pro nás prostě součást dne a malá už ani nepláče.Ono to nebolí , ale tím , že to dítě držíš, držíš mu tělo v jedné ose , aby si odvyklo se kroutit a zbavit se toho špatnýho držení těla a tím , že se nemůže pohnout , tak zpočátku brečí , protože se mu to pochopitelně nelíbí.Na začátku jsem kolikrát brečela i já , že to malinkatý miminko musím takhle "lámat",ale teď už je to v pohodě a myslím , že už je tak šikovná , že snad doktorka řekne , že už nemusíme.Moc bych si to přála.
Toho Angelmana nemá jako diagnostikovanýho , jen na něho měli podezření kvůli tomu jazyku , ale to mohl být ještě kterejkoli jinej syndrom , viděla jsem na genetice ten atlas syndromů a pod každý písmeno v abecedě spadá asi tak 30 syndromů.Dost děsný , co?Doktoři prostě někdy vymýšlí hrozný ptákoviny , prostě věda...Říkali mi tehdy vlastně , že u novorozeněte je dost těžký něco diagnostikovat , protože se ještě nijak neprojevuje.Takže si myslím , že až malou uvidí , tak snad všechna podezření padnou stranou , je moc šikovná.
Jsem moc ráda , že Ti můj dopis přišel pozitivní a povzbudivý.
Taky se mějte celá rodinka moc hezky a ve zdraví.
Ája