Přidat názor k článku Nemocnice, personál, právo na informace - jak to vidím já

Dryado, tvoje otazka je velice dobra - a pokusim si na inteligentni odpoved jak na ruzne lide a na ruzne situace. Kdyz jsem desetileta (v osmdesatych letech) probirala jsem si z narkozy v noci, sedel u mne tata. Bylo hrozne fajn ze tam byl a se mnou mluvil, jinak si myslim bych se hrozne bala - nevidela jsem totiz kde jsem. V pokoji spaly jeste dve maminky s tezko nemocnymi deckama. Nevadilo jim to v te situaci, kterou kazdy clovek pochopi. Zbytek pobytu v nemocnici rodice mne navstevovaly jen pres den - byla jsem uz velka. A v tom je cela pointa: dokud pracujeme s lidma, je soucasti popisu praci vyhledavat vsem prijatelne kompromisy v kazde situaci. Hrozne jsou vseobecne pravidla: otec zustat u decka nesmi! Otravuje to vydupavani zvlastnich svoleni a vyjimek, zvlast kdyz rodice jsou ve velkym stresu a strachu o sve dite. Myslim ze by prospelo, aby nemocnicni personal se vzdal kapku sveho byrokratickeho chovani a vice uvazoval jako lide. Ale snad to tak v Hradci delate:-).