Je kouzelné si číst příběhy někoho jiného, a on je to i můj vlastní!!¨
Moc se mi líbí zpovědi "neschopných" matek, co měly štěstí na hodné první dítě, a až u dalšího poznaly, zač je toho loket...
Já jsem to měla opačně, první dítě vydalo v porovnání s druhým nejmíň za deset, a protože jsem první ve své nezkušenosti brala za normu, byla jsem příjemně překvapená...
Vzpomínám si na pocity uspokojení, když se (velmi zřídka) stalo, že NĚJAKÉ JINÉ dítě řvalo při nákupu v obchoďáku VÍC než to moje, jak jsem teprve dodatečně pochopila, proč se na moje líčení potíží, jaké s dítětem mám, tvářily jiné maminy útrpně a nechápavě, nevěděly zkrátka o čem mluvím, a radily mě věci, které jsem v zoufalství už stokrát zkoušela (s nulovým výsledkem)...
To si vážně musí každý zažít sám, aby pochopil...
Teď čeká své druhé dítě má sestřenice. Její čtyřletý klouček byl od miminka přímo dokonalý, je vážně moc hezounký, hodný, přitom ne nekňuba, ale bystrý, není bačkora, ale je bázlivý právě tak, aby ani nezkoušel nebezpečné věci...Sestřenice je tím právem tak trochu na koni, když se probírají mé výchovné zážitky...Už jsem jí řekla, že jí přeju mít aspoň jedno normální dítě :0)))(jsme kamarádky, tak si to můžu dovolit). Bude to holčička, tak uvidíme....
Předchozí