Ježíškote, to je hrozné, kolik z nás má tu samou zkušenost. U mě to nebyla postava (bylo mi 23 a že existují nějaké špeky jsem snad ani nevěděla :-))), na rozdíl od současnosti, kdy jsem po druhém porodu :-))), ani nedostatek sexu, ale prostě šíleně důležitý a zaměstnaný manžel, který měl čím dál míň času. Nejdřív byl samozřejmě nadšený z dítěte, ale postupně považoval svou rodinu za čím dál míň důležitou oproti své práci a vůbec sobě, že se asi za dva roky začal považovat za zcela svobodného a nabalil si kolegyni.
Tak jsem se odsunula, začala samostatný život, kupodivu přišel i nový táta pro dcerku a teď máme druhé mimi. Hlavně ale teď považuju svoje starosti a pohodlíčko za stejně důležité jako starosti mého muže. Asi jsem míň hodná a obětavá, ale je nám to ku prospěchu všem. Taky jsem vybírala druhého muže i podle toho, jak po práci odpočívá.
Předchozí