Romano, děkuji za názor.
Jen bych si dovolila Tě malinko poopravit: jméno Ondřej jsme jako první chtěli dát my, ale miminko nám zemřelo. Pak ho teprve najednou dala moje švagrová - i když o tom věděla! V rodině se toto jméno nikdy nevyskytovalo a oni nikdy dříve o tomto jménu ani nemluvili.
Takže návrh manžela, že ty jména jednou můžeme opakovat, jsem docela přijala! Viděl, jaké mám z toho deprese, a tohle by mi asi fakt mohlo pomoci.
O tom, že nikdo nemá právo druhému určovat, jaké dá jméno pro své dítě, máš pochopitelně pravdu. Jen si myslím, že nepatrná špetka ohleduplnosti ze strany rodiny mé švagrové tu mohla být! Vždyť jmen je plný kalendář!
Moc Ti přeji, abys nikdy nemusela podobný problém řešit "na vlastní kůži". Věř mi - ta představa, že mi jmenovec mého zemřelého dítěte bude říkat teto, je hrozná!
Předchozí