Přidat názor k článku Jak nás málem unesli

nechci náplast, neboj. Jak jsem psala, potřebovala jsem se jen vypovídat. Rozzuřená jsem byla, to jo. Tím naším výstupem už válka totiž začala, a to proto, že paní nebyla zvyklá na odpor. Jak sama řekla - já tady byla dřív, bez harantů tady byl klid a já jsem starší, tak jste povinni mě poslouchat.
Nevidím řešení. Není možné děti úzkostlivě sledovat, zda se náhodou nepřiblížily až příliš k plotu dotyčné paní. Myslím, že teď to rozhodně nehrozí - děti jsou moc vyděšené a stále se ptají, jestli je ta paní může zbít.
Jak už jsem psala, počkám a uvidím. Na nějaké "odvetné" akce nemám chuť, sílu a náturu. Ale jestli se to bude opakovat, rozhodně nebudu mlčet jako dřív. Milá paní si musí uvědomit, že já nejsem na jejím pozemku a že moje rodina má stejná práva jako ta její rodina.
Chápala bych, že děti jsou pro okolí problém, kdyby skutečně problémy s okolím byly. Ale tady bude ten problém asi jinde, než v mých dětech, nemyslíš?