Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí

Přijímání pokynů může probíhat pouze v případě, že ty pokyny někdo skutečně dává. Tady autorka spíš násilně promítá do reality to, jak by ta realita měla vypadat. Myslím, že přeloženo do češtiny se to odehrálo zhruba nějak takto:

Stala jsem se členkou náboženské sekty, a jako členka jsem měla podstoupit nějakou sebeoběť. Také jsem potřebovala svojí vnitřní prázdnotu zaplnit nějakým smyslem, proto jsem se rozhodla stát se náhradním rodičem pro dítě. Ne ani tak z touhy po dítěti ale především proto, že jsem to brala jako svůj úkol a hřál mě vnitřní pocit, že jsem vykonala dobrý skutek a jsem lepší než ti ostatní, kteří se o toto dítě nepostarali. Pak se ale ukázalo, že dítě je těžce psychicky postižené. Zpočátku jsem tomu nechtěla věřit a snažila se to ututlat, ale bylo to čím dál jasnější. Šla jsem s ním k lékaři a ten stanovil diagnózu se špatnou prognózou do budoucna. Nechtěla jsem se od dítěte odloučit a svěřit ho ústavu, protože bych to brala jako svoje osobní selhání v úkolu, který jsem si předsevzala. Snažila jsem se přimět svoje děti, aby měli rádi Jirku takového, jaký je, a proto jsme se hraně objímali a nutila jsem je chystat pro něj dárky, i když o to oni sami nejspíš nestáli a Jirku, který jim ubližoval, rádi neměli. Babička uznala, že je situace nezvládnutelná obětovala raději sebe bež by nechala dál ubližovat svým vnoučatům a ničit dál už beztak nervově labilní dceru a tak si vzala problémového Jirku k sobě. Mám teď z tohoto stavu výčitky.

Netvrdím, že to tak nutně bylo, ale kdyby byl článek psaný takto upřimně, dalo by se něco řešit nebo radit. Autorka se vlastně ale na nic neptá. A tak si článkem říká buď o politování nebo o pochvalu. Ale když to říká tímto způsobem, nějak se mi nechce ani jedno ani druhé. Prostě rodičovství tato rizika přináší. Od toho je tady ústavní péče, aby pomohla v případech, kdy to už doma zvládnout nejde. Ale kdo si prostřednictvím své víry na sebe uplete bič typu: To nemohu udělat, protože Bůh mě povolal k tomu, abych takto trpěla - ten prostě ať trpí, je to jeho volba. Nikdo ho nenutí, aby takové víře věřil.