Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí

Ano, bez empatie.... To je ale svinstvo, nevcítit se. Ale když mne při tom vciťování ruší babička o níž se mluví a v podstatě se zhroutila když na sebe vzala břemeno péče které autorka nezvládala, včetně vyhazovu z práce. Ruší mne představa rodiny která přestala kamkoli chodit aby to Jirku nerušilo a k nim vlastně taky nikdo nechodí. Ať žije podnětné prostředí a bohatost podnětů pro ostatní děti. Ruší mne nůžky zabodnuté pod okem jednoho z dětí.
A při tom všem mne tu empatii jaksi kazí hlavně to, že jde v této kombinaci poruch (FAS, autismus, agresivita, jiné poruchy -schizofrenie? ) o záležitost jejíž perspektiva je sporná - a bylo by spravedlivější říci že perspektiva není.
Smekám v úctě a pokoře před rodiči kteří se ujmou dítěte, které život do té doby dost brutálně fackoval a dokážou z něj nezměrnou trpělivostí a péčí vykřesat a vypiplat to dobré co je v něm a co do té doby brutalita prostředí v defektní rodině potlačovala.
Ale v tomto případě mi úsilí pěstounů připomíná vybírání vody z přehrady děravým kastrolkem.
Pokud tyhle věci pisatelka nepojímá jako ohrožení svých dětí tak to není o bezbřehé lásce ale spíš o zaslepenosti.