Libiku,
čau :-).
Taky nejsem dokonalá (fakt ne :-)) a taky mám občas mizernou náladu. Řeším to tak, že si zalezu do pokoje, kde třeba uklízím (spíš teda přerovnávám) nebo si čtu nebo tak něco. Zbývajícím členům rodiny (tedy těm, kteří už z toho mají rozum :-)) to oznámím, třeba takhle: "Mám mizernou náladu, vy za to nemůžete, ale radši mi nelezte na oči, jsem naštvaná a protivná (což oni ví). Až to bude lepší, vylezu a udělám večeři."
Kdyby mi doktor (sestřička atd.) řekli něco podobného, třeba "nezlobte se, mě dneska hrozně bolí zub", ani neceknu a příště k němu půjdu ráda, protože budu vědět, že to je úplně normální člověk.
Ale nevím, co bych dělala, kdyby mi tohle oznámil doktor během porodu...možná bych stejně byla radši, než kdyby byl nerudnej bez udání důvodu.
Předchozí