Zuzavo, on mě nenutí chodit do práce, to do ní chci já. Mám strach z toho, co bude a chci si pro jistotu našetřit nějaké peníze. Manžel vydělává, aby dal dohromady ten barák v Krkonoších - v pořádku. Jenže já chci to samé. Ono je moc hezký poslouchat, že mi nechá byt (pokud si do něj nepřivede přítelkyni, jak sám řekl) nebo že se o nás postará, ale na to nechci spoléhat. Teď už mu nevěřím. Navíc v práci je celkem dost rozvedených holek a všimla jsem si jedné věci - i ten sebevstřícnější chlap může začít dělat problémy ve chvíli, kdy si najde novou přítelkyni, která s "podporou" bývalé rodiny nesouhlasí. Veškeré peníze, které jsem měla ze svobodna našetřené, se tak nějak postupně rozplynuly v domácnosti. V současné době moje mateřská (je to zázrak, ale v maximální možné výši - měla jsem štěstí na odměny v rozhodném období pro výpočet mateřské :o) ) jde plně na účet na byt, takže z ní si taky nic nenašetřím. :o( Přijde mi nespravedlivé, aby si manžel zajišťoval budoucnost (a neměl čas na děti) a já mezitím u dětí čekala, jak to se mnou dopadne a jestli po rozvodu budu schopná zaplatit nájem...
S.
S.
Předchozí