Přidat názor k článku Rodila bych klidně znovu, nevěříte?

Chci reagovat na některé věci z diskuse. Předně mě mrzí, pokud můj článek vyzněl tak negativně, vždyť já jsem byla s průběhem porodu spokojená. Popsala jsem samozdřejmě i některé těžkosti, ale myslím, že to snad nebylo tak ufňukané, jak to z některých příspěvků vyplývá. Největší diskusi vyvolal fakt, že jsem se měla víc vyptávat. Do článku jsem nechtěla všechno popisovat tak podrobně, takže nyní na vysvětlenou: ptala jsem se každý den pobytu v porodnici před porodem a nejen jedné lékařky, ale i dalších. Odpovědi říkaly v různých obměnách to samé, u diabetiček je to obvyklý postup. A to jsem se ptala i velmi konkrétně, v čem je to lepší, co vlastně miminku hrozí apod. Uspokojivou odpověď jsem nedostala, ani takovou, jakou napsala jedna maminka z rodinky. Ovšem i k této odpovědi musím říct, že test průchodnosti krve placentou byl zcela v normě a glykemie jsem měla v té době velmi dobré, žádné nebezpečně vysoké hodnoty. Asi to ze článku nevyplynulo, ale já jsem se snažila být opravdu dobře informována, ale být až natolik neodbytná jsem nedokázala. Nemocnici jsem jinou zvolit nemohla, jak už tady někdo napsal, je to široko daleko jediná, která řeší porody diabetiček. Další věc, nad kterou se některé pozastavovaly, byla obava sama přiložit dítě. Předně to nebylo při tom posledním porodu, ale při předchozím. Tato moje obava ovšem pocházela z mé několikrát se opakující zkušenosti. Např. právě na Slovanech jsem byla nazvána svéráznou a nepohodlnou pacientkou, když jsem si dovolila dokrmit své dítě vlastním odstříkaným mlékem z kádinky bez dozoru sestry. Má obrana, že to dobře umím, protože jsem tak krmila staršího syna s rozštěpem patra, jen nalila olej do ohně. Už jsem byla prostě nepohodlná pacientka. Nicméně jak jsem napsala v článku, při tomto posledním porodu jsem hodila tyto obavy za hlavu a zařídila to sama. Bylo to opravdu nejlepší.Zřejmě mám v některých věcech opravdu smůlu, ale nejsem zdaleka sama, kdo má špatné zkušenosti v komunikaci s lékaři, i když se snaží být asertivní. Já jsem si jako uzlíček hormonů až tak nepřipadala a sama jsem se předem připravovala, jak budu s lékaři komunikovat, sama jsem získávala informace o gestačním diabetu na internetu, neochota komunikovat byla opravdu na straně lékařů. Myslím, že jsem pro to víc udělat nemohla, snad kromě pořádné scény, ale na to bohužel nemám dost odvahy:-)))