Přidat názor k článku Jak nás málem unesli

Naprosto souhlasím s Olinou. Když jsme se nastěhovali do domu, kde bydlíme dodnes (dům s majitelkou), byli jsme samá vstřícnost, udělali jsme cokoli po nás chtěla (např. nelíbilo se jí, jak je do bytu přivedená voda, tak jsme to na vlastní náklady předělali, i když nás původní uspořádání v ničem neomezovalo, atd. atd.). Když její požadavky začaly přesahovat únosnou mez, já jsem pořád chtěla "v rámci dobrých vztahů" ustupovat, vyhovět atd., kdežto manžel jí velmi suše oznámil, že tyhle věci nemá právo žádat a pokud na tom trvá, ať laskavě pošle doporučený dopis s ověřeným podpisem. Když začala ječet, položil jí telefon. (Vyslechl si ode mne spoustu ošklivých věcí o tom, že je necita apod.) A teď, jako u každé správné bajky:-), to poučení: Dokud jsme byli "hodní", nesmyslné požadavky se neustále stupňovaly. Od okamžiku, kdy jí manžel jasně naznačil mantinely, za které není ochotný jít, je klid. Naprostý. Neozvala se už ani jednou.

Co se týká sousedky, asi bych za ní zašla a řekla jí jednoduchými a jasnými termíny, že její chování považuji za ohrožení psychického vývoje svých dětí (nebo tak něco) a trvám na tom, aby se to neopakovalo. V případě, že by se podobný incident odehrál znovu, podniknu následující kroky: .... (zavolám policii, zaangažuji místní úřad, zažaluji ji za újmu nezletilých apod.). Důležité je nenechat se vtáhnout do neplodné diskuse, prostě sdělit, co sdělit chci, a odkráčet středem. Taky neškodí být o všem, co řeknu, přesvědčená - to má neskutečnou sílu (čili bych vyhrožovala jen tím, co jsem skutečně odhodlaná podniknout).

Doufám a přeju ti, aby se to co nejdřív vyřešilo. Ještě jsem neviděla, že by se podobná situace zlepšila tím, že se to nechá spát nebo vyšumět.

Hodně sil
Hanka