Sylvie, dřív jsem si myslela, že není vůbec možný, aby po světě chodil takovej sobec... Ale doma jsme měli to samý... Můj otec byl neuvěřitelnej despota, pro ránu nešel daleko.... A pozor, tenhle mistr světa si našel ženskou loni na podzim a těsně po Vánocích se po 23 letech manželství od mamči odstěhoval. Její první reakce (trvalo to asi 3 měsíce)? Chtěla ho zpátky, pláč, pláč, pláč, asi 10 kilo dolů. Chápu to, přece jenom to není kousek života, ale skoro čtvrt století. Ale náš drahý tatínek se neozval už 5 měsíců (nám dětem, jsme s bráškou do roka) a s mamkou všechno řeší na na půl "ústa". Minulý měsíc se rozvedli.
Někde tu zaznělo, že odchozí rodič má platit 1/3 příjmu na své nezaopatřené děti... Oba s bráškou studujeme a od něj vidíme každý měsíc 800,-: s tím se člověk v Praze vyloženě rozšoupne... Pro holky od něj trvej na tom nejlepším a nechje zajistit do budoucna! Člověk, co má na penzion v nej turistické lokalitě, musí mít na život svých dvou berušek!
Takže, psala jsi, že děláš účto, takže jsi šikovná ženská a navíc můžeš pracovat samostatně a kdykoliv a kdekoliv, dá se to dělat i doma. Ničeho se neboj, práci najdeš, na jeslích a školkách není nic špatného, my jsme tam jako děti strávili veškerý potřebný čas a myslím, že je to pro socializaci;) dítěte to nejlepší: naučí se dělit, nebojí se lidí kolem, umí rychle žít v kolektivu! A maminka na ně má celý odpoledne a víkendy: o nic ho nešidí. Podívej se ve Francii, tam je mateřská 3 měsíce (nespletla jsem se, opravdu tam patří měsíce!) a jsou všichni v pohodě.
A pozor! Našemu "tatínkovi" nezůstal jediný kamarád: ne že by ho snad všichni šmahem odsoudili, rozvedených manželství je spousta, ale on byl vždycky takový sobec, lidi velice jednoduše urazil, celý to držela pohromadě mamka. Takže naší mamče zůstalo to nejdůležitější: má kolem sebe spoustu hodných a kamarádských lidí a dostává se z toho super rychlým tempem. Vypadá to, že ty jsi na tom stejně. Všechno půjde!
A hlavně se nenech manipulovat a přesvědčovat, že je všchno tvoje chyba: takový sobec si vždycky najde nějaký důvod a způsob, jak svoje nedostatky hodit na ostatní.
Myslím na tebe!
Já jen nevím, kdo mě jednou přivede manželovi k oltáři...
Předchozí