Přidat názor k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

Myslím si, že chápu alespoň trošičku, co prožíváš. Já mám totiž obdobné problémy. Starší je hrozná vzornačka a hrozně citlivá, všechno si moc bere. Zrovna jak jsi psala s tím, že se má mluvit pravda a spoléhat se na druhého a přitom jí ve třídě každý oblbuje. Naštěstí není úplně blbá, tak se tolik nedá. Nejhorší je, že i její učitelka něco slíbí a někdy to splní a někdy né, což ona nedokáže vůbec pochopit(ani se jí nedivím). Můžu říct, že jsme zažili rok, kdy nemohla v noci spát a usnout třeba do tří do rána, jak byla vystresovaná ze školy. Psycholožka nenašla žádné problémy ani v rodině ani ve škole. Vyřešili jsme to nakonec tím, že spíme celá rodina vedle ní v pokojíčku. A to je jí deset let. Když byla malá, tak byla také takové pohodové dítě, které si hraje samo, snaží se mi udělat radost, také si občas snažila prosadit svou, ale dala si přeci jenom říct. No a pak se nám po sedmi letech narodil syn, který je takzvaně problémový. Hned jak se narodil a sestra mi ho dávala k prsu, odvracel hlavičku a nenapil se, i když mu sestra dávala pusu až na cecíček. Když začal plakat, tak to nebyl pláč, ale řev tygra a už sestry v porodnici mi říkali, že se mám na co těšit. A opravdu řvaní nepřestalo téměř nikdy. Pouze, když jel kočárek a nebo jsem měla maličkého u prsa, tak bylo ticho. Vpodstatě jsem ho nemohla pustit z ruky a i když večer usnul a já se zvedla(samožřejmě usínal pouze u mne), tak se vzbudil a řval. Někdy jsem měla pocit, že se zblázním a jeho snad vystrčím z okna. No ale zase byl velice šikovný, nebudete mi věřit, ale ve třech měsících přeplazil celou madraci a otáčel se, v pěti měsících si stoupal s přidržením a sám začal chodit už v devíti měsících. Dnes jsou mu 3 roky a právě začal chodit do školky. Jenom obléci ho mi stojí 20 minut nervů a to je teplo. Je hrozně trvrdohlavej, já říkám asertivní, ale řekla bych, že se stále lepší. Je zkrátka svůj a já se snažím ho brát takového, jaký je. Hrozně mě povzbuzuje, že jsou lidé, kteří mají stejné problémy jako já. Protože si stále dělám hlavu, jak pomoc nebo co dělám špatně. Já sama mám povahu, že vyletím a ječím a to je přesně to, co obě moje děti nesnáší a dcera se ještě více stáhne a syn začne ještě více vyvádět. Musím na sobě pracovat, ale prostě to tak je a stejně to jsou moje největší zlatíčka.