Otázka "kdy začít s výukou cizího jazyka" není tak jednoduchá, jak na první pohled vypadá. Je krásné říkat, že by se mělo začít co nejdříve, má to i své opodstatnění. Dítě vnímá a napodobuje rytmus řeči, intonaci, výslovnost, to se později opravdu těžko dohání. Ale na druhou stranu - dnes děti mají silné nedostatky ve vyjadřování ve svém rodném jazyce. Málo čtou, ještě méně samy vypravují nebo komunikují, tráví čas sledováním televize nebo hraním počítačových her. Zeptejte se učitelek v MŠ, jaká je úroveň vyjadřování dnešních dětí. Má tady mít cizí jazyk opravdu prioritu?
Další věc: Když někdo ovládá angličtinu jako takovou, studoval nebo přednášel v zahraničí, neznamená to automaticky, že je odborník na výuku ciz. jazyka. Myslela jsem, že to porevoluční nadšení ("není to sice učitel, ale žil v cizině!")už odeznělo, ale vidím, že se stále slepě skláníme před někým, kdo působil na uznávané univerzitě. Kolik let učila Dr. Kelly na základní škole? A učila na běžné ZŠ ne bo jazykové? A jakou má představu o profilu jazykářů? Její amatérské týdenní kurzy pro neaprobované angličtináře poskytovaly oprávnění k vyučování AJ, i když náplní kurzu bylo pouze chaotické připomenutí několika bodů z učebnice pro začátečníky!
Dr. Kellyová není podle mne žádný jazykový metodik. Pokud chce na tomto poli pomoci, může na sobě známé akademické půdě prosazovat to, aby se učitelé na fakultách opravdu naučili jazyk,a nemuseli jen nesmyslně odříkávat teoretické poučky akademiků bez učitelské praxe; aby měli možnost strávit určitý čas v zemi, kde se příslušný jazyk používá, jako je tomu v zahraničí - tady můžeme např. francouzským nebo anglickým jazykářům závidět, ale jen proboha ne v tom,jak vypadá jejich vyuč. hodina !
Předchozí