Otazníky kolem cizích jazyků

Kdy začít s výukou cizího jazyka?

Rámcový vzdělávací program pro základní školu předpokládá zahájení výuky prvního cizího jazyka povinně ve třetím ročníku. Je to podle vašich zkušeností optimální věk?

Tato otázka se týká především venkovských škol. Ve městech je realitou, že děti se setkávají s angličtinou nebo s němčinou v rámci školky a různých kroužků od 1. třídy, takže pro tyto školy otázka zní: Jak cizí jazyk vyučovat úspěšně?

V současné situaci jsou výsledky výuky na konci 9. třídy ZŠ stejně ubohé všude, tedy vzhledem k vynaloženému úsilí pedagogů, hodinové dotaci a trápení dětí, nemluvě o finančních nákladech pro školu a rodiče. Výrazně dobrých výsledků dosahují pouze školy s nadanými dětmi – školy jazykové, kde je výuka zavedena od 3. třídy.

Ty ovšem navštěvují děti, které by před sto lety byly schopné absolvovat klasické gymnázium, pro ně tedy otázka nezní, kdy začít, ale: Kolik se toho dokážu naučit? Můj otec recitoval Homéra ve starořeckém originále a veršům rozuměl! Dále ho gymnázium naučilo latinu, němčinu a francouzštinu.

Pro mě největší autorita, profesor Zdeněk Matějček, několikrát vyjádřil ve svých esejích názor podporující rozhodnutí MŠMT zavést výuku cizího jazyka od 4. třídy. Jsem angličtinář, nikoliv dětský psycholog, proto tento názor respektuji, odborníci mají jistě svoje důvody, nemyslím, že bychom jim my jazykáři měli fušovat do řemesla.

Přitom: ruku na srdce – nejde mnohým na školách především o možnost dalšího výdělku? Proto se roztrhl pytel s výukou tam, kde ji škola negarantuje a naivní rodiče ji rádi zaplatí. Opakuji, že výsledky této výuky nejsou nijak mimořádné a dítě o nic nepřijde, když si počká do 4. třídy.

V západní Evropě, která se nyní snaží posunout výuku cizího jazyka do nejmladšího školního věku, je situace zcela odlišná od České republiky. Vyrůstají tam děti, jejichž rodiče se většinou nějakým cizím jazykem dohovoří, v televizi běží americké seriály pro děti v originále – je tedy jasná motivace. A především na školách je jasno o metodických postupech, mají odpovídající učebnice a kantory, kteří umí dítě do cizího jazyka uvést.

U nás neexistuje z těchto skutečností ani jedna! My stojíme na startovní čáře a to i po deseti letech zkušeností. Zatím podle slov Edisona víme o deseti tisíci způsobech, jak to nejde, a hledáme ten, kterým to jde. Edison nakonec správné vlákno pro žárovku objevil. Obdobnou frustrující zkušenost zažívali učitelé v 18. a 19. století na českých školách, když bylo třeba odhalit správné metody, abychom dnes považovali za samozřejmé to, co jiné národy považují za zázrak, totiž že český prvňáček o Vánocích čte.

Angličtina povinně jako první jazyk?

V současné bodě existují v oblasti výuky cizích jazyků dva návrhy. První předpokládá, že děti se budou od 3. třídy učit angličtinu a v 7. třídě přiberou druhý cizí jazyk. Druhý návrh umožňuje žákům vybrat si ve 3. třídě libovolný cizí jazyk a v 7. třídě přibrat angličtinu, pokud nebyla zvolena ve 3. třídě. K jaké variantě se přikláníte vy?

Naši školáci všeobecně mají větší zájem o angličtinu, především vlivem současné populární hudby a spotřebního zboží, zejména hraček. Německy mluvící národy poskytují dospělým možnost nákupu a výdělku, některým i rekreace. V daleké budoucnosti by nám měly poskytnout možnost odbytu pro naše továrny. Taková je současná situace. O Francii ví jen pár rodin, díky cestovním kancelářím je u nás žádanější španělština, Francie je pro nás na rekreaci velmi drahá, nemluvě o zámoří.

Děti si tedy spontánně vybraly s pomocí médií. Kdybychom chtěli jejich rozhodnutí změnit, museli bychom začít tam. Protože děti nelze k něčemu nutit a poptávka je daná, angličtina by tedy měla být prvním cizím jazykem a němčina druhým.

Já osobně bych navrhovala jako druhý jazyk ruštinu, ale to jsem asi v celé republice jediná. Hlavním důvodem je opět realita na školách. Ruštinu by měl kdo učit a pro žáky by byla veselým výletem, je to krásný jazyk, kterým se mluví od nás na východ až k Pacifiku, což nějak nechceme vzít na vědomí. Znalost dalšího slovanského jazyka umožní lépe rozumět například v Polsku nebo v Chorvatsku, kam se přeci jen občas naši občané vydají. Ideální by byla výuka slovenštiny a seznámení se Slovenskem, mělo by to především velkou hodnotu psychologickou, spíše než jazykovou. Němčina je velmi těžký jazyk a za současné situace se ho naši žáci ZŠ asi moc nenaučí, jen to bude další zbytečné trápení.

Postavení angličtiny ve světě

Musejí se naši žáci bezpodmínečně učit anglicky, chtějí-li se v současném světě orientovat? Plní dnes angličtina opravdu úlohu univerzálního dorozumívacího jazyka?

Postavení angličtiny je dominantní, je to dorozumívací jazyk obyčejných lidí. Všichni úspěšní vzdělanci ale ovládají též latinu a francouzštinu. Dále jsou regiony světa, kde je vám angličtina téměř na nic, stačí pouze na minimální turistický styk a to se modlíte, abyste někoho anglicky trochu hovořícího potkali. Tak tomu je ve francouzsky a španělsky mluvících zemích a též například v Itálii.

Německy hovořící země jsou velkým specifikem především kvůli své hospodářské síle, úspěšní Evropané, se kterými jsem měla tu čest se setkat, hovořili kromě svého národního jazyka anglicky, německy a francouzsky. Ruština je pro ně všechny velmi obtížná, proto její znalost nabízí v Evropě určité zajímavé možnosti uplatnění! Španělsky, italsky nebo portugalsky se pro běžnou domluvu rychle naučí každý, kdo umí dobře francouzsky.

Shrnutí

Pokud bych měla formulovat nějaká doporučení, byla by to tato:

• výuka angličtiny od 4. třídy

• nepovinná výuka ostatních jazyků podle kvalifikace učitelů na škole

• gymnázia a obchodní akademie učí angličtinu, němčinu, francouzštinu

Tato doporučení více méně odpovídají realitě, jsem realistka. Kdybych měla mluvit o snech, musela bych vytvořit plán, jak změnit skutečnost a několik velmi silných institucí by muselo začít dané postupy zavádět do praxe. Týkalo by se to televizního vysílání, dalšího vzdělávání učitelů, přípravy učebních pomůcek a jejich distribuce do škol.

Autorka studovala anglistiku na FF UK Praha, doktorát v oboru získala rovněž na Universite Paris 1, Pantehon-Sorbonne. Vyučovala na Harvardské univerzitě v USA, po návrtu do vlasti působila jako lektorka dospělých i učitelka AJ na základní škole. Je autorkou řady učebnic AJ pro děti i pro dospělé.