Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí

Mně ten článek taky připadal docela pochopitelný. Neustálé odkazování na Boha mně sice coby ateistce nesedí, ale brala jsem to jako projev toho, že článek byl původně určen do náboženského časopisu. Ale s "povolanou" babičkou jsem to taky pochopila špatně :-).
A co se týče Jirkovy nebezpečnosti, já jsem to pochopila takto - rodiče NEVĚDĚLI, že si berou těžce postižené dítě, a vzali ho za vlastní (bez ohledu na právní postavení Jirky vůči jejich rodině, jednou u nich prostě byl, tak byl jejich, to plně chápu, nedovedu si představit, že bych to na jejich místě brala jinak). Takže pak se rozhodovali ne zda chránit své děti před cizím agresorem, ale zda radši chránit SVÉHO Daníka nebo radši "dát pryč" SVÉHO Jirku - strašlivé dilema, které bych nechtěla řešit, na místě paní Katřiny bych si to asi vyčítala, ať už bych udělala cokoli.
Když se Jirka choval agresivně, myslela si celá rodina, že je to "jenom" projev deprivace a že ho z toho dobrou péčí dostanou - co si taky měli myslet, když jim bylo lékaři řečeno, že je zcela v pořádku, a to opakovaně?
A ještě otázka babičky - ta je snad plnoletá a svéprávná, ne? Viděla, jak to s Jirkou vypadá, a nikdo jí ho dost dobře nemohl vnutit proti její vůli. Takže ho asi z nějakých svých důvodů chtěla. Nevím, proč je tak obtížné pochopit, že ho jeho nová rodina skutečně milovala a miluje a že mu prostě CHTĚJÍ pomoci. Pravděpodobně si je nějak dokázal získat v těch okamžicích, kdy takhle nevyvádí, oni ho mají opravdu rádi a i babičce se možná příčilo ho dát do ústavu.
Myslím si, že to docela chápu a je mně úzko z pomyšlení, jaké by to bylo, ocitnout se na místě paní Kateřiny.

Žaba