To se nedá srovnávat. Pokud člověk péčí o tak nemocné dítě (Jirku) ohrožuje jen sebe, je to jeho rozhodnutí a určitě na to má právo. Ale rozhodně nesouhlasím s tím, že tak dlouho trpěly ostatní děti. Nemám nic proti postiženým dětem a moc obdivuji všechny, kdo se o ně starají, dokonce je i dobrovolně přijmou do vlastní rodiny. Nestávají se ale v tomto případě vlastní zdravé děti "postiženými" - donuceni snášet agresivního sourozence? Nemají snad stejná práva na dětství, radost a smích jako dítě postižené?
A nezlobte se na mě, ale nemohu uvěřit tomu, že se dětem po Jirkovi stýská, to je trochu silný kafe...
Myslím, že tu nejde o víru. Přecenit své síly může každý, jen je třeba včas říci dost.
Předchozí