Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí

Proc me clánek nijak nepohorsil ani formou ani obsahem.
Je to tím, ze jsem si casté zmínky o bohu, jako napr. o "nejlepsím ukolu pro nás", "koupal se na vlnách bozí lásky", "buh povolal babicku", "obcas jsme plánovali jak se dostat do nebe vsichni naráz" pocitove prelozila a to kladne, protoze paní Katerinu osobne neznám a clánek napsala tak, ze z nej bylo cítit, ze mají Jirku (jiste i ostatní své deti) opravdu rádi.
Takze nevím, proc bych soudila jen proto, ze se nekdo vyjadruje jinak a v zivote se rídí necím jinym, nez je bezné, ackoli se muzu mylit, skutecnost osobne neznám.
Tedy:
Kdyz mám prima rodinu, kde to po vsech stránkách klape, máme se rádi, rekneme si treba, proc nedat rodinu nejakému díteti, které nemelo to stestí? Mohu to chápat jako nejlepsí ukol pro nás (dáme díteti rodinu a nás to jeste více obohatí).
Kdyz "si berete za své" malé díte, které za nic nemuze, ale proste nemelo to stestí, aby se narodilo tem správnym rodicum a zamilujete si jej, muze vám pripadat, ze se "koupe na vlnách bozí lásky", pokud jste clovek verící a veríte napr. ze "buh miluje chudé, nemocné, opustené.."
Babicka je opravdu dost dospelá na to, aby za sebe rozhodla a zvázila duvody tohoto rozhodnutí. Strach z mozné ztráty a podmínek dalsího Jirkova zivota prevází nad predstavou potízí a protoze je babicka asi také "verící", rekneme, ze "ji povolal buh".
Plány na spolecny zivot vecny chápu jako nadsázku, mozná pro nekoho divné, ze by nadsázku v tomto clánku nehledal.
Sama nejsem verící, ze bych vyhledávala nejakou církev nebo nedejboze sektu.