Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Moje děti už jsou velké a vliv babiček je dnes spíš v oblasti "přijď mi napumpovat vodu" nebo "vyměnit plyn". Ovšem když se mi narodil 1.syn a moje tchyně se tak stala poprvé babičkou, byla jsem poněkud hysterická snacha a jediný, kdo byl schopen naše averze utišit, tedy můj muž, odešel na vojnu. To bylo docela zajímavé. Že při návštěvě je zajímá jen kluk a já ne, s tím jsem se vcelku lehko smířila, ale že moje informace ohledně toho, co kluk jí nebo ne, berou jako komandování (sebe) nebo omezování (syna), to mi vadilo. Ale jednou na ně došlo. Náš chlapeček nebyl ani alergik, ani nic jiného, jen prostě od malička odmítal jakékoliv ovoce a zeleninu, a to kategoricky. Ne že by kolem sebe prskal, jídlo vyplivoval nebo podobné jiné neškodné záležitosti prováděl, on prostě poté, co jste dle jeho názoru nevhodné jídlo lstí vložili do jeho úst, tato zaklapl a již neotevřel. Pomohl pouze zubařský chvat na otevírání a šátrání prsty na vyhazování jídlo z pusy. No a takhle jednou do našeho chlapečka rodiče mého muže vloudili jahodu. Jiříčku, kousej - to by ještě šlo, on kousal a skladoval to přitom ve tváři. Asi za 1/4 hodiny: Jiříčku polykej - tak to nehrozilo. Za další půlhodinu (zoufale): Jiříčku vyplivni to! - to také nehrozilo. Zubařské chvaty neznali, neb jejich dítě nikdy nebylo nazváno neošetřitelným (jako já), a tak asi po dvou hodinách přispěchali vnoučka vrátit. Odstranění problému trvalo chvilečku, už jsem to měla nacvičené, takže moje kázání bylo jen docela kratinké. Kupodivu od té doby u tchyně značně stoupla moje prestiž jako matky - a my spolu začaly vycházet naprosto skvěle. Až mám někdy pocit, že poslouchá jako hodinky.