Přidat názor k článku V noci vycházejí na povrch nejrůznější úzkosti

Zdravím Evo,
Risan je městečko v Černé Hoře (v Jugošce), ke kterému mě vážou vzpomínky nejen z loňské dovolené. Občas se příhlásím, takže tam mám nick Risan, občas píšu jen se jménem.
Psychosomatika "funguje" perfektně, je samozřejmě potřeba se naučit i nějakou teorii, ale to ostatně u všeho v životě... A to nejdůležitější je vlastní práce, ať už na rovině tělesné počínaje třeba reflexní terapií, kterou mám rád a považuji ji za základ, až po očistu duše (Modrá Alfa, Aura-soma, Bachovky, homeopatie,...). Bez toho to funguje jenom napůl, nebo málo. Čtením a mluvením o koláči se nenajíš, praví staré přísloví... Jenom si přečíst o tom, jak vzniká rýma, je krásné, ale je třeba mít nástroj, kterým člověk ze sebe dostane nezpracované emoce a události po časové ose dozadu, aby odstranil všechna napětí, emoce, a hlavně i podvědomé vzory chování, kterými se řídí v každodenním životě. Čas je totiž relativní a v tomto okamžiku nás ovlivňují události, které se staly před mnoha a mnoha lety. Každé zvládnutá a nezvládnutá situace se ukládá do mozku jako program - situace, s tím spojené emoce, tělesná reakce a řešení. Toto se podvědomě opakuje a co je podstatné, mnohé z těchto vzorů si nedokážeme uvědomit, reagujeme jako stroj a máme pocit, že je vše v pořádku.
Příklad:
Manželka peče štrůdl a před tím, než jej vloží na pekáč a do trouby, odřízne oba konce. Manžel se na to dívá a ptá se, proč to dělá. TAKHLE jsem se to naučila od maminky, praví žena.
Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče a tam manžel vidí, jak tchýně odřezává konec štrůdlu. Zeptá se tedy, proč to dělá. Tchýně odpovídá: "No to je jasný, mám malej plech!"
Takhle to funguje na mnoha úrovních v každodenním životě. Opakujeme spoustu chování, které jsme si odnesli z dětství, aniž bychom mnohdy věděli proč, nebo jestli je to správně. Teorie typu knih: Pět jazyků lásky od G. Chapmana, Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a DĚTI JSOU Z NEBE, Hranice od H. Cluda, kde pochopíme, co nám v dětství chybělo a co tedy ani nemůžeme dát vlastním dětem, protože dávat můžeme jen to, co jsme sami dostali, protože když dáváme, co nemáme sami, jedeme do mínusu a mnohdy ani nevíme, co všechno lze dávat...
Říkáme dětem třeba: buď hodný, nebo Tě nebudu mít rád/a a neuvědomujeme si, jak těžký základ mu připravujeme pro život, říkáme: dej si tričko, nebo budeš nemocný a neuvědomujeme si, jak silná je lidská myšlenka...
Základem zdraví je pocit, že jsme milování a v knize Pět jazyků lásky si lze přečíst, jaké typy vyjadřování lásky existují. NENÍ jedno, jak se láska vyjadřuje, protože pokud vyjadřujeme dítěti lásku jiným způsobem, než potřebuje, NEMÁ pocit, že je milováno a tak je mnohdy bezdůvodně ustrašené, agresivní a - více nemocné. Mnoho lidí má pocit, že ví perfektně, jak se mají chovat. Proto většina lidí odmítá přirodní metody léčení a práci s vlastní psychikou, protože by na vzpomínkách ze svého dětství poznali, kolik chyb udělali ve vztahu k vlastním dětem. Proto raději vědomě tvrdí, že je to blbost, že to nefunguje, že je to sektářství, že je to nevědecké, že psali v sobotní Mladé frontě to či ono - a bojí se to sami vyzkoušet. Jestliže někdo kritizuje něco, co si nevyzkoušel - a přírodní léčba a práce s psychikou je především o vlastních zkušenostech, o vlastním těle, o vlastních zážitcích - dávají jasně najevo, že mají strach. Znám hodně takových lidí ze svého okolí a vím nebo tuším, z čeho ten strach mají. Dlužno dodat, že těmto informacím jsou mnohdy paradoxně otevřeni lidé s velkým životním přehledem, protože si již ověřili, že ne vše, co věda nebo náboženství lidstvu přinesly, anebo ještě jinak, co se lidem mediálně prezentuje, funguje.
Mnozí lidé tomu nevěří ne proto, že by to nedávalo smysl, nebo že by se to nedalo vysvětlit vědecky. Podvědomě totiž ví, že pokud by opravdu na sobě začali pracovat, ztratili by před sebou a svým okolím masku sebevědomého, mnohdy vysokoškolsky vzdělaného a rádoby dospělého, moderního člověka a otevřeně si přiznat, jak je jejich každodenní život ovlivňován jejich dětstvím a vrátit se k některým, mnohdy bolestným zážitkům z jejich života... I tohle je moje zkušenost. :-)

Přeji Ti krásný den
Michal