Jano,
díky za Tvoje slova. Máš pravdu - nátlak, to opravdu není to pravé...pro nikoho. Přeju Ti, aby jsi měla ze svých dětí jen a jen radost. A starostí co nejméně. Podporuj, chval a věř jim, nenech se ovlivnit okolím /což teda neznamená, že nebudeš naslouchat dobrým radám/. Já to vždy vyslechla - nijak jsem se na zadní nestavěla. Mlčela jsem, ale když ta doporučení byla už trochu moc i na mě, tak jsem se ozvala. Když mi např. učitelka v MŠ říkala, že syn nikdy nebude mít přátele...Tak to už jsem nevydržela a tenkrát jsem jí řekla svý. Hlavně jsem chtěla vědět, jak to ví, z čeho tak soudí a podrobila jsem ji tenkrát uplnému křížovému výslechu. Už si pak nikdy nedovolila dělat ukvapené závěry :-)
Přeju hodně štěstí.
Předchozí