Věřte svým dětem

Vyšetření ve 2, 5 letech přineslo diagnozu LMD. Byl velice neobratný, padal i na rovině. Neurolog nám tehdy řekl, že bude mít pravděpodobně i problémy s pozorností (v ordinaci nezvykle zlobil, protože už byl unavený z dvouhodinového čekání v čekárně). Dětská lékařka nám tenkrát řekla, abychom prostě zapomněli na nějaké vyšetření, učili ho jezdit na kole, plavat, rozvíjet jeho omezené pohybové schopnosti…atd. Měl takové nekoordinované pohyby. Byl ale chytrý i když okolí se příliš bystrý nezdál. Ve školce byl plačtivý, citlivý, neprůbojný - všude poslední, nerad soutěžil. Držel se spíš stranou a okolí pozoroval. Vyslechla jsem si často (MŠ, i první roky ZŠ ) co a jak už by měl ve svém věku dělat, umět, jak to bude mít těžké…apod.

Uběhlo pár let a stejný kluk se v loňském školním roce rozhodoval kam dál po ZŠ. Cituji z jeho domácího úkolu:

O jakém povolaní jsem snil(a) jako malý(á)?

Jako malý jsem chtěl být vědcem. Ještě když jsem neuměl číst, tak jsem se rád díval na dokumenty převážně o vesmíru a dinosaurech! Ve školce jsem poučoval ostatní děti, kde se nachází země ve sluneční soustavě a učitelky si dělaly starosti, jestli jsem normální. Později mě také napadalo, jestli bych se nemohl stát spisovatelem. Rád vymýšlím příběhy. Ovšem, když jsem se o takovou činnost pokusil, nikdy jsem ji nedovedl do konce. Ale určitě bych chtěl jednou, třeba v důchodu sepsat sbírku povídek, ale i třeba román. Už jen pro klid mé duše. Nemuselo by to ani vyjít u některého nakladatelství, jen když s tím budu spokojený.

O jakém povolání přemýšlím nyní, nebo jaké jsem si vybral?

Jednou bych chtěl pracovat jako grafik nebo designer. S tím by souviselo to, že bych vymýšlel například loga různým firmám. Taky bych bral možnost pracovat v reklamě. Bavilo by mě vytvářet nějaké propagační materiály!

Např.: Letáky, plakáty, billboardy. Ale rád bych zkusil i profesionálně vytvářet webové stránky. Myslím si, že mám schopnost vykonávat tuto práci. Překypuji fantazií a nápady a mám i výtvarné cítění. Už od mých mladých let si kreslím a s tím jsem nikdy nepřestal, ale malíř ze mě nebude. Tak bych se rád uplatnil v této práci.

Jakou pro své povolání budu potřebovat kvalifikaci a kde ji získám?

Za chvíli na nás padne povinnost zúčastnit se přijímacího řízení a dál vstřebávat informace a ty v pozdějším životě zužitkovat. Čeká nás střední škola. Já jsem se rozhodl pro místní gymnázium. Myslím si, že mě nejlíp připraví na vysokou školu, kterou chci určitě absolvovat. Pokud se vše podaří a složím maturitní zkoušku, tak bych rád pokračoval na ČVUT, Elektrotechnické Fakultě. Obor: Výpočetní technika - počítačová grafika. Za těchto předpokladů a dostudování školy by ze mě byl inženýr.

Jak si představuješ své pracoviště?

V mých představách je většinou malá kancelář s pořádným počítačem, abych se mohl uplatnit. Raději bych byl v kolektivu, ne v zavřené kanceláři. Ale záleží jestli budu pracovat pro nějakou firmu, reklamní agenturu, nebo budu pracovat na volné noze. V tom třetím případě bych asi pracoval doma, kde bych si zařídil pracovnu. Tam bych spokojeně nechal volný průchod svým nápadům. Jen se bojím, abych moc nepodléhal práci. Když se totiž do něčeho pustím, jsem nespokojený dokud práci nedokončím. A tak se bojím abych za tou zázračnou bedýnkou nestrávil moc času.

4.Jaké budu potřebovat pracovní prostředky a předměty?

Mé pracovní prostředky pravděpodobně budou ruce (na ťukání do kláves klávesnice a držení hrnku s kafem) a počítač. A různé zařízení potřebné k této práci. Například: scaner, dobrá tiskárna, ale i software pro grafickou práci. Samozřejmě nebudu závislý jen na počítači. V mé práci se určitě uplatní i papír, tužka, pravítko, rýsovací prkno a mnoho dalších. Bez toho se člověk neobejde i v dnešní době.

A doufám, že neobejde. Nechci se dočkat doby, kdy za nás budou počítače chodit

i na záchod. Je to jen vynikající pomocník.

Jakého profesního růstu bych chtěl(a) dosáhnout?

Po vystudování bych chtěl najít práci, což v našem státě není jednoduché. I když s vysokoškolským titulem bych měl uplatnění najít. Jestli budu vykonávat svoji vysněnou práci, tak bych pravděpodobně chtěl zůstat poslušný a průměrný zaměstnanec. Chtěl bych dostávat plat, který mi bude stačit na uživení rodiny a spokojený život, abych se nemusel potýkat s finančními problémy. Ale neříkám, že nebudu rád, když v práci zazářím a budu oblíbený. To ale není moc pravděpodobné, ten komu se práce daří a jeho úspěch je větší, není většinou oblíbený. Kdybych se ale stál šéfem firmy, zabývající se grafikou a designem, nic bych nenamítal. Myslím si, že bych zvládl přikazovat pár lidem, co mají dělat a starat se o prosperitu firmy. Neuvažuji, že bych se ve své profesi dostal na takový post, že bych byl slavný v oboru, nebo sbíral ocenění. Řády práce se přece už neudělují. Kdybych dosáhl vlastní spokojenosti s mojí prací a uznání dobře udělané práce, buď od šéfa nebo od člověka, pro kterého byla práce vykonána, byl bych spokojený.

Kdo mi hlavně pomohl při výběru povolání, kdo mě motivoval?

Hlavně mě motivovala moje maličkost. Vždycky mě podobné věci bavily. Nikdy jsem neměl nouzi o nápady při vytváření jakéhokoliv "díla". Ani nepočítám množství obalů na CD, které jsem vytvořil. Momentálně pracuji na osobních webových stránkách, ale nemám moc čas, jelikož se vzorně připravuji na přijímací zkoušky a na plnění školních povinností - nic jiného mi nezbývá.

Kdo mi podá informace o možnosti studia?

Informace mi podá asi internet nebo rodiče, ale ti je taky najdou na internetu.

Kde zjistím pracovní příležitosti?

Také na internetu. Nebo na úřadu práce.

Co musí splňovat soukromý podnikatel?

Hlavně schopnost být podnikatel. To nedokáže každý. Hlavně na sobě nést tu zodpovědnost. Já osobně bych byl raději zaměstnanec, než podnikatel - zaměstnavatel. Dál musí splňovat znalost zákonů a také se vyznat v obchodním trhu. Měl by vědět o rizicích být podnikatelem. Měl by tušit, že snadno může zjistit co je krach, nebo naopak co s penězi.

A proč to zde uveřejňuji? Hlavní smysl článku: chtěla bych povzbudit maminky, které mají děti, co nedělají vše "dle tabulek". I zde na Rodině.cz se setkáváme se srovnáváním a maminky pomalejších (nebo zkrátka jiných) dětí mají z toho kolikrát samy mindrák. O srovnávání zde už článek před časem byl. Já jsem jen přidala konkrétní zkušenost. Vím, jak to je nepříjemné, když okolí dává najevo, že zrovna to Vaše dítě není krásné, šikovné, bystré, zručné…atd. Snažila jsem se kdysi nic si z toho nedělat, celkem to šlo, protože jsem věděla, že je to chytré zdravé dítě bez větších problémů a byla jsem šťastná, že vidí, slyší, vnímá, vstřebává… Spíš mě to srovnávání mrzelo a bylo mi to líto hlavně za něho, protože i on to vnímal, od té doby, co byl toho schopen, velice intenzivně.

Ze synovy práce sice není vidět, jestli vše "dohnal" (Určitě ne - mimo jiné tělocvik ho pořád děsně nebaví), ale myslím si, že je šťastný mladý muž bez mindráků se zdravým sebevědomím. Má "do jistý míry" jasno - i když jeho pohled na budoucí život je ještě naivní. Jedna věc už mu ale vyšla (je o rok starší, než když toto psal) - studuje na gymnáziu.

Věřte svým dětem, dejte jim prostor a čas.