Náderně napsaný!

Víc se ani říct nedá!!!! Ani já jsem nebyla takříkajíc "tabulkové dítě", na jedno oko téměř slepá díky vrozené vadě duhovky (to mě málem stálo ústav, ale mamka mě nedala), těžká skolióza (na kterou se přišlo náhodou v jedenácti letech) mě posouvala v tělesných aktivitách hluboce dozadu pod průměr tabulek.... mám za sebou operaci páteře a žiju plnohodnotný a krásný život! Mám krásnou zdravou dceru (a to mi bylo řečeno, že nikdy nebudu mít děti, protože by to moje páteř neunesla)! A i ona je "tabulkově pozadu". Pásla koníky poprvé ve třech měsících a 14 dnech, je jí sedm měsíců a zdaleka neklečí, neleze, nesedí... no a co? Až se jí bude chtít tak to bude umět!

Všem maminkám přeju pevné nervy v poslouchání doktorů, příbuzných a známých o tom, že "sousedovic Pepíček už umí tohle a tamto".... a všem dětem přeju ať si svoje místo na slunci vybojují stejně jako Ájin kluk!