Víš, Martino, problém bude asi v tom, že všichni lidi prostě nejsou stejní. Já bych nebyla ráda, kdyby okolo mě pobíhali v tu chvíli lidé (ať cizí nebo známí). Já jsem u sebe snesla jen Aničky tátu, byl opravdu vzorný, což znamená hlavně to, že se tvářil, že tam vůbec není. Potřebovala jsem naprostý klid na to, abych se mohla soustředit, což by mi v porodnici opravdu nikdo nezaručil. Trochu mám z Tebe pocit, že víš přesně, co je správné, a nehodláš o tom diskutovat...jenže mít vlastní názor myslím není nic špatného. Já opravdu nemám pocit, že bych byla nezodpovědná, pořád jsem přesvědčená, že jsem udělala (a dělám pořád) pro Aničku to nejlepší - a Ty máš určitě pocit, že pro svého syna taky. A to je dobře, ne?
No a kdesi jsem četla, že s tou úmrtností to zas tak žhavé není...že zas tak výrazně nižší není.
Předchozí