Evo K,
Já vím, že nějaká opatrnost by být měla, ale myslím, že není třeba to přehánět. jestli vás to uklidní, tak já jako dítě jsem spala na chalupě v kočárku a u nohou mi ležela sousedovic Cikána (do dneška jí říkám že to byla moje chůva ... už je tedy asi 20 let pod zemí) a když jsem nebyla venku, běhala prý oknem i dovnitř do postýlky. Tam odtad ji máma hnala, protože kočka do chalupy nesměla - abychom ji tam někdy nezavřeli, jsme Pražáci. V kočárku ji nechávala s klidem. Věděla, že mi kočka neublíží. cikánu si pamatuji z dob, kdy mi bylo asi 4 - 5 let, ta kočka mě měla ráda a nikdy mi neublížila, jen jednou mě sekla po ruce, ale to proto, že se mě lekla, ani jsem nebrečela, i když to bolelo ;o)) a dokonce si myslím, že mě očarovala. Jsem povahou kočka - naprosto dokonale. Nedůvěřivá, k někomu se přitulím a vrním, na jiného prskám a nepustím si ho k tělu. Kočičku sice doma nemáme a dlouho mít nebudeme, ale jinak se s nimi mazlím, jen nějakou potkám. A když vyprávím tu svou miminkovskou historku o kočičí chůvě, jsou i názory - dítě hned od kočky vydesinfikovat .... Pěkná ptákovina. Já s těma kočkama jedla i málem z jedné misky - s ní jsem se rozdělila o rohlík a co kočka nedojedla, to jsem si zase prý vzala zpátky ;o))) tohle všechno vím samozřejmě z vyprávění.
Jo, tchýně to je kapitola. Ta moje je zase původně zdravotní laborantka a je posedlá prášky. Na všechno má medikamenty a vylí oči na moje bylinkové čaje, cukrovou šťávu na rozpuklou kůži na palcích apod... jenomže já jsem relativně zdravá od narození, zatímco svého muže jsem z věčného marodění vyléčila, až když jsme spolu začali chodit ... se švagrovou nechodím, takže ta je chudinka pořád nemocná dodnes. Tak to je ten výsledek. je to těžké. Tím, že momentálně pracuji v toxikologickém oboru, taky jsem čím dál víc opatrnější ;o)) aspoň do doby, než budu mít vytoužený počet dětí.
Přeji hodně zdaru nejem v soužití s nejlepším přítelem člověka, který má svůj mozek a srdce ;o)
Předchozí