Přidat názor k článku Věřte svým dětem

Lenko, být hravý je hezký :o) Ale přeci jenom v patnácti se člověk rozhoduje o svém budoucím povolání, takže mně osobně ty úvahy v článku připadají adekvátní situaci. Buď vím, co chci dělat - pak je snad v pořádku zajímat se o to, jak získám potřebnou kvalifikaci a jaké mám šance na uplatnění. Pokud bych žádnou představu neměla, tak můžu maximálně tak do ruky vzít seznam škol, udělat enyky benyky kliky bé ábr fábr domine... někam zapíchnout prst a podat si přihlášku tam ;o)

Možná to ale bude problém "generační" - v patnácti ve mně máma taky viděla malé světem nezkažené dítě ;o) a snažila se mně protlačit na školu podle jejího výběru. Já ovšem tak malá a nezkušená nebyla a měla vybranou jinou... byť ne tu, kterou jsem chtěla původně. Protože když jsem si zjišťovala co a jak, tak jsem zjistila, že moje představy jsou tak trochu mimo a díky talentovým zkouškám bych neprolezla ani přijímačkama :o) MMCH ještě v prvním ročníku z naší třídy odešly tři holčiny - ani jedna z nich si školu nevybrala sama a neměly představu, do čeho lezou...

S.