Sajso, ono je to těžké. Každý máme určitý rámec představ o tom, jak svět funguje, a také, jak funguje lidské poznávání, zkoumání. Kritická metoda mi přešla do krve asi ještě dřív, než jsem začala exaktní vědy studovat. Jsem schopna akceptovat, že má někdo s homeopatií dobrou zkušenost (klíčová je v tomto pro mě třeba Amazonka, jterou osobně znám jako velmi racionální a kritickou bytost), ale už nejsem schopna přijmout argumenty, proč by fungovat měla a zřejmě mi tento postoj zabrání i tomu, abych to někdy na sobě/svých blízkých vyzkoušela. A to si nemyslím, že bych byla nemoderní, hloupá, neotevřená, netolerantní a já nevím jaké pěkné výrazy v této debatě od některých (ne od tebe) padly. Jen mi to prostě nezapadá do mého obrazu světa. Takže moje argumenty (a tím i jiných, kteří nemusí být také hloupí nebo netolerantní) budou proto vždy jen z vnějších zdrojů a nikoli z osobní zkušenosti. Zas tak mě to netrápí, abych kvůli debatě začala na sobě experimentovat :)
Navíc, v mém povolání (jsem analytik lékařstkých studií) jsem narazila na tolik zarputilých lékařů, kteří mě přesvědčovali, že tohle přeci tak je a MUSÍ mi to v těch datech vyjít, i když po tom nebylo ani stopy, že jsem ke každým subjektivním názorům trochu skeptická. I v klasické medicíně je bohužel falšování dat za účelem zjevení vlastní subjektivní pravdy velmi časté.
Asi to neodpovídá přesně na věci, které se tu diskutovaly, ale to mě tak napadlo při pokusu bysvětlit, proč něčí osobní zkušenost jiní nechtějí brát jako validní argument.
Předchozí