Boďko,
chápu. Sama bych se po přečtení některých příspěvků zmohla tak na konstatování : Brečím. Všichni pořád máme pocit, že kdybychom věděli jen kousek toho co se nám stane, mohli bychom se na to lépe připravit. Já můžu říct jen jedno: kdyby mi někdo v mých 25 letech řekl, co vše se v následujících 5 letech stane, asi bych se z toho zbláznila. Když se na to dívám zpětně říkám si, že člověk vydrží neuvěřitelně moc, když musí. A neuvěřitelně moc nás toho ještě čeká. Těší mě,když vím, že nám někdo drží palce, mám neuvěřitelně skvělého manžela a celou mou rodinu. Bez nich bych to nezvládla. Děkuji ti za přání, jsem založením velmi pozitivní a optimistický člověk, ale i já mám těžké chvíle. A lidé okolo mi pomáhají je překonávat. Teď jsi k tomu sama přispěla. Díky.
Předchozí