Ahoj, teda když jsem si přečetla tento článek...vybyvila jsem si sebe a svoji mamku...
Ty to máš o proti mě lehčí v tom, že za rozmazlovací babičkou dojíždíš a já s ní bydlím v dvougeneračním domku s jedním vchodem...
Je to navíc moje mamka a nerada jsem na ní zlá...Dlouhou dobu jsem si připadala sobecká, když jsem jí napomínala, že se mi tohle a tohle nelíbí, ale došlo to tak daleko, že s i mého synka začala babča kupovat hračkama...a on mě potom vůbec nechtěl...jeli jsme společně nakoupit a on preferoval babičku a mě odmítal....bylo mi velmi těžko a ještě hůř z toho, že mamka z toho měla radost...
začala být na mě pěkně zlá, a připadalo mi to jako, že já jsem spíš sestra svýho syna než matka...
Naštěstí mam skvělého taťku kterému se tohle všechno nelíbilo a viděl to jako my /já+ manžel /, trochu to pomohlo, synáček je na mě milý, ale babička se nám urazila, že už není jednička...
Dnes se snažím prosadit své NE a pevně si za tím stojím...co řeknu to bude a nebude to co řekne babička...
Moc to nepomáhá protože, babička se cítí uražená a dotčená tak mě ponižuje a uráží....sice se snažím nad to povznést, ale občas je mi to opravdu moc líto....Jestli jste měl někdo stejný problém napište mi prosím jak se Vám ho podařilo zdolat, jsem z toho opravdu nešťastná..?
Předchozí