Přidat názor k článku Zkušenosti s homeopatií v prvních měsících života dítěte

Olino,
proč přesvědčuješ lidi, kterým homeopatie pomohla, že jim vlastně nepomohla? Není to trochu legrační?
A není úplně jedno, co mě vyléčí, když budu nemocná? Jednomu pomůže homeopatie, jinému penicilín, dalšímu meditace, někomu bylinkový čaj...ať je to cokoliv, je fajn, že to zabralo, ne?
Já mám s homeopatií taky zkušenost. Asi od 10 let jsem trpěla (doslova a do písmene) na opary. Rekord byl opar přes půl obličeje půl roku - tehdy mi bylo 12 let, takže skvělá pecka pro sebevědomí. Protože to bylo fakt trochu (hodně) neobvyklé, chodila jsem na různá vyšetření k různým lékařům a užívala různé léky (včetně antibiotik). Snědla bych cokoliv, kdyby mi předepsali sušené pavouky, neváhala bych.
Něco nezabralo vůbec, něco na chvíli (tj. na pár dní).
Pak jsem se dozvěděla o homeopatii, tenkrát byla široko daleko jediná LÉKAŘKA, která ji praktikovala. Předepsala mi víc druhů. Poctivě jsem je brala asi půl roku. Za celou dobu jsem neměla jediný opar, což se mi předtím nestalo asi 20 let. Pak jsem to začala flákat (nejsem zrovna systematický tvor). Od té doby občas opar mám, většinou jako reakci na virózu. Je to opravdu velice zřídka a za pár dní je pryč.
Je mi úplně jedno, které z těch homeopatik zabralo a na jakém principu a jestli to zabrat mohlo nebo ne. Prostě to pomohlo, a pokud to byl placebo efekt, upřímně nechápu, proč se tentýž placebo efekt neprojevil třeba u antibiotik?
Mimochodem homeopatika byla z toho všeho, co jsem užívala, bezkonkurenčně nejlevnější.
Možná je to moje pohodlnost nebo lenost. Ale nechce se mi předem řešit, jestli něco může teoreticky zabrat nebo ne. Prostě to zkusím a výsledek uvidím. Zajímá mě příčina nemoci a pak výsledek léčení, nikoliv latinský název látky, která tu příčinu bude odstraňovat nebo názor sdružení Sisyfos, dokonce ani výsledky různých vědeckých studií (které se navíc leckdy dost podstatně liší).