Přidat názor k článku Zkušenosti s homeopatií v prvních měsících života dítěte

Víš Oli,
o složitých životních situacích bych mohla napsat román, věř, nebo nevěř. A jak jsem napsala výš, řada z těch lidí, které ty bys asi zařadila mezi podvodníky nám opravdu pomohla. Nebo ty bys na mém místě prostě cvičila Vojtu a smířila se s tím, že pro tvé dítě moderní medicína nedokáže téměř nic udělat? Já prostě nejsem ten typ. Kdo jednou své dítě málem ztratil, 2 dny po narození, bez toho, že bych si ji někdy pochovala, bere jeho návrat do života jako malý zázrak. A snaží se pro něj udělat maximum, ať je to cokoliv. Také jsme jednu terapii přerušili proto, že na mě ta paní doktorka nepůsobila důvěryhodně. Ale řada alternativních metod vedla ke zlepšení, takže je prostě nemůžu zatracovat.
Mě zase spíš vadí, že "odhaluješ" mé pohnutky tak, že nechápu, co tě k tomu vede. Nevím, jestli to tak blbě píšu, ale mé pohnutky jsou POMOCI. I proto jsem opustila své lukrativní povolání a studuju metodu, která neslibuje zázraky, ale funguje. Není to na zbohatnutí, jednak studium trvá dlouho a jednak se to týká většinou dětí, které mají problémy a tam se mi ekluje brát za to peníze. Prostě pokrytec se vším všudy, na mě to fakt "sedí". opravdu si myslím, že mě znáš minimálně. V jedné diskuzi píšeš, že nezapadáš a hledáš spřízněnou duši. Mohla bych to být klidně já, nedělím lidi podle toho, jak dobře se učili a co dělají. Sama jsem si to nezapadnutí hodně vyzkoušela, takže vím, jaké to je. Opravdu se snažím lidem naslouchat, pochopit je, ale proč se ke mě stavíš, jak se stavíš při veškeré snaze nechápu. A neříkám, že mě to nemrzí. Na druhou stranu, doba kdy jsem měla pocit, že pakliže mě někdo nemá rád, je to moje vina, je dávno pryč. Jen si říkám, že si neuvědomuju, že bych tobě konkrétně udělala něco tak hrozného, abys mohla dojít k takovému názoru, který tu prezentuješ. Možná je to tím, že je to psané, nevidíš mě, možnost trochu jiného vyznění, než jaké by to chtělo je velká. Jen je to k tomu, že většina mých přátel, pokud chce slyšet PRAVDU volá mě, docela paradox. Ale to je život. Nic s tím nenadělám. Já ti do hlavy nevidím, takže tvé opravdové pohnutky odhalím těžko. Pokud ti ale tak vadím, tak na mě prostě nereaguj a já budu dělat totéž. Fakt se nerada dohaduju. Život je příliš krátkej a příliš křehkej na to, aby stálo za to ho utrácet ve zbytečných hádkách.