Malá poznámka k vědecké (kritické) metodě: jak ji chápu já, tak jde v podstatě o opakovatelnost experimentu, tj. pokud vytvořím stejné podmínky, bude se lék/člověk/zvíře/částice chovat stejným způsobem. To je koneckonců základní princip příčetného přežívání ve světě - kdybych přicházela každý večer domů s vizí, že nic nebude tak jako včera a ani jako zítra, asi bych dlouho příčetná nevydržela.
Na druhou stranu, když to tak vezmu, tak i ta slavná homeopatie je v tomhle v podstatě vědecká: na soubor daných symptomů (míním i osobnostní aj.) aplikuji stejný lék, ať je to Franta nebo Pepa, a očekávám stejný výsledek. Nebo ne?
Mezi námi, hlavní problém některých alternativních směrů vidím v tom, že se snaží obhájit termíny přejatými z "vědeckého" světa. Když pak začne někdo ve výkladu míchat elekromagnetickou rezonanci do jemnohmotného těla, tak se většinou "vědci" neudrží, protože jsou to prostě "jejich" pojmy používané z jejich pohledu naprosto zcestným způsobem. Kdyby si vykladači vymysleli místo elektromagnetické rezonance trpajícovou kalamistu, tak by "vědci" tak neječeli - ale zase by holt ti vykladači neoslovili tu masu lidí, která jim tak napůl věří, ale potřebuje to mít "vědecky" potvrzeno.
Předchozí