Petře, myslím, že není nutné vnímat svět tak, jak jsi ho popsal, a přitom mít duchovní přesah. Vědecký pohled na svět vážně neznamená duchovní zabedněnost. Je možné být fascinován tím, jak věci fungují, hledat proč tak fungují, a zároveň věřit v nějaké vyšší vědomí. Mě snažit se porozumět světu strašně baví, protože čím víc o něm vím, tím víc v úžasu zůstávám. A upřímně, nejkrásnější zjištění pak je, že přestože je ve všem spousta nahodilostí, omylů, slepých cest, že to všechno do sebe zapadá a pomáhá si, bojuje a spolupracuje. Na atomární, buněčné, individuální, skupinové úrovni. Zajímavé je, že pod tvoje slova bych se nepodepsala nikdy, znějí mi nějak moc uměle, přesto možná mluvíme o tomtéž.
Každopádně si k tomu množení jako smyslu života přidej ještě kladení otázek a snahu o to být dobrý. A to už mi celkem stačí.
Předchozí